Novinky

K vybraným ústavněprávním aspektům rozsudku pro uznání

05.10.2018

Ústavní soud se opakovaně k otázce uplatnění fikce uznání vyjádřil, "soudy musí k vydání rozsudku pro uznání na základě fikce uznání přistupovat uvážlivě a restriktivně (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2693/16 ze dne 14. února 2017, bod 28; obdobně nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1261/15 ze dne 13. října 2016, bod 9) a dovodil dále, že fikci uznání není možné použít, "pokud žalovaný není k žalobě lhostejný, obstrukčně pasivní, nechce nijak taktizovat a jeho jednáním nedošlo k průtahům ve věci" (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2693/16 ze dne 14. února 2017, bod 28).

Rovněž dostupná literatura se shoduje, že zákon ustanovením § 114b odst. 5 o. s. ř., kde je upravena fikce uznání v souvislosti s absencí vyjádření k tzv. kvalifikované výzvě, sankcionuje především nečinnost žalovaného a jeho neochotu přispět k postupu v řízení, a "nikoli to, v jakém rozsahu a jak kvalitně se vyjádří" (nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1298/17 ze dne 18. srpna 2017, bod 18). Fikce uznání podle § 114b odst. 5 o. s. ř. dále podle Ústavního soudu "nemůže nastoupit a rozsudek pro uznání nelze vydat v situaci, kdy žalovaný zřetelně projeví jednak svůj nesouhlas s žalobou a jednak svůj zájem účastnit se projednání věci a vyřešení sporu" (podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1024/15 ze dne 1. srpna 2016, bod 26).

Vydání rozsudku pro uznání musí být vázáno na řádné, nepochybné a prokazatelné naplnění zákonných podmínek podle § 153a o. s. ř. (viz nález sp. zn. III. ÚS 454/04 ze dne 30. března 2006). Pokud nejsou všechny právní náležitosti splněny, není soud oprávněn naplnění fikce konstatovat (viz nález Ústavního soudu IV. ÚS 883/15 ze dne 1. října 2015).

Rozhodnutí vydané v rozporu s výše uvedenými principy by bylo vydáno protiprávně a v rozporu s ústavním pořádkem, zejména zákonem č. 2/1993 Sb., Listinou základních práv a svobod, v platném znění (dále jen "Listina") a při jeho vydání nebyly dodrženy základní podmínky řízení, které mají zásadní negativní vliv na dodržování ústavně zaručených základních procesních práv žalovaného, a to práva na spravedlivý proces a práva na soudní ochranu (podle článků 36 a 38 Listiny). Ústavní soud konstatoval, že použití fikce uznání "je významným zásahem do procesního postavení účastníka řízení, jehož důsledkem je nezvratné odepření meritorního přezkumu věci" (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2693/16 ze dne 14. února 2017, bod 22) a ve své rozhodovací praxi jednoznačně dovodil, že "v případech, kdy je z chování žalovaného zřejmé, že s žalobou nesouhlasí a hodlá se jí bránit, stává se mechanická aplikace § 153a odst. 3 občanského soudního řádu neslučitelná se zásadami, na nichž stojí občanský soudní řád, a tím i právem na spravedlivý proces" (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2693/16 ze dne 14. února 2017, bod 22; obdobně také nález sp. zn. IV. ÚS 842/16 ze dne 19. července 2016, bod 8).

Ve své rozhodovací praxi Ústavní soud konstantně připomíná, že obecné soudy jsou povinny při posuzování podání účastníků řízení zvolit vždy takový postup, který je vstřícnější k právu těchto účastníků na soudní ochranu (viz nález sp. zn. I. ÚS 354/15 ze dne 19. listopadu 2015, bod 15; nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1298/17 ze dne 18. srpna 2017).

Podle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu nepřípadná a nespravedlivá aplikace § 114b odst. 5 o. s. ř. vede k porušení práva být slyšen a vyjádřit se k věci podle článku 38 odst. 2 Listiny, jakož i k porušení jeho práva na spravedlivý proces obecně, a dokonce k odepření spravedlnosti (porušení práva na přístup k soudu) podle čl. 36 odst. 1 Listiny (nález sp. zn. I. ÚS 1024/15 ze dne 1. srpna 2016, bod 26; nález sp. zn. IV. ÚS 1252/16 ze dne 6. září 2016, bod 12; nález sp. zn. I. ÚS 3263/13 ze dne 12. září 2016, bod 23).

Přestože znění ustanovení o. s. ř., která upravují podmínky vydání rozsudku pro uznání (zejména § 114b odst. 5 ve spojení s § 153a odst. 3 o. s. ř.), zdánlivě neposkytují rozhodujícímu soudci prostor pro diskreci při jejich aplikaci, musí být i v tomto případě respektována obecná pravidla spravedlivého procesu tak, aby byla nejen zachována rovnost stran soudního sporu, ale i přístup k soudu (viz nález sp. zn. IV. ÚS 2503/13 ze dne 1. dubna 2014; nález sp. zn. IV. ÚS 544/05 ze dne 17. října 2006 a další).