Náhrada újmy při výstavbě staveb dopravní infrastruktury z důvodu privilegovaných imisí
V poslední době se objevují snahy některých vlastníků nemovitostí uplatnit náhradu újmy vůči stavebníkům projektů dopravní infrastruktury, přičemž své nároky opírají o § 1013 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ("OZ"), který upravuje tzv. privilegované imise (tj. imise způsobené provozem závodu či podobného zařízení). V zasílaných výzvách vlastníci zpravidla identifikují dvě hlavní skutečnosti, na nichž svá tvrzení o odpovědnosti stavebníka zakládají, a to uzavírku pozemních komunikací a samotné provádění stavebních prací.
Požadované nároky zahrnují jak ušlý zisk z podnikatelské činnosti (např. provoz restaurací či jiných podobných zařízení), tak náhradu za skutečná poškození nemovitostí způsobená stavebními aktivitami. Pro uplatňování nároků vlastníků na náhradu újmy a dovozování údajné odpovědnosti stavebníka podle ustanovení § 1013 odst. 2 OZ přitom neexistuje jediný důvod a takovéto úvahy nepotvrzuje ani judikatura vysokých soudních instancí. Uzavírky pozemních komunikací jsou upraveny ve zvláštním právním předpise a rovněž tak nelze dovodit, že by z důvodu uzavírky pozemní komunikace vznikal nárok vlastníků na jakékoli odškodnění.
Privilegované imise podle § 1013 odst. 2 OZ
Část vlastníků dovozuje své tvrzené nároky na základě § 1013 odst. 2 OZ, který stanoví: "jsou-li imise důsledkem provozu závodu nebo podobného zařízení, který byl úředně schválen, má soused právo jen na náhradu újmy v penězích, i když byla újma způsobena okolnostmi, k nimž se při úředním projednávání nepřihlédlo. To neplatí, pokud se při provádění provozu překračuje rozsah, v jakém byl úředně schválen."
Kromě této náhrady újmy vlastníci často požadují i zahájení vyjednávání o uzavření smlouvy týkající se vypořádání předpokládané budoucí újmy související se stavbou dopravní infrastruktury, přičemž tento postup odůvodňují odkazem na § 1013 odst. 2 OZ.
Uvedené ustanovení § 1013 odst. 2 OZ však v této situaci nemůže být uplatněno, jelikož jeho základním předpokladem je existence "provozu závodu nebo podobného zařízení", což v posuzovaném případě splněno není.
Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3223/2020 ze dne 27. 4. 2021 uvádí: "Hypotéza právní normy v § 1013 odst. 2 o. z. dopadá na tzv. privilegované imise, jimiž mohou být jen ty imise, které jsou důsledkem provozu závodu nebo podobného zařízení, který byl úředně schválen, přičemž ve schvalovacím procesu byl schvalující orgán povinen zabývat se účinky provozu na okolí – zpravidla životní prostředí. Ustanovení § 1013 odst. 2 o. z. tak řeší konflikt mezi výkonem vlastnického práva umožněným pravomocným rozhodnutím o schválení provozu závodu či podobného zařízení na straně jedné a právem jiného vlastníka nebýt rušen (obtěžován imisemi - § 1013 odst. 1 o. z.) na straně druhé."[1]
Zásadní je skutečnost, že privilegované imise vznikají jako důsledek provozu těchto zařízení, nikoli během jejich budování nebo zřizování. Jak konstatuje odborná literatura: "nepatří sem ani imise vyvolané zřizováním (zhotovováním) závodu nebo jiného zařízení, např. stavbou továrny nebo kanalizace"[2].
Termín "závod" vymezuje § 502 OZ jako "organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti". Odborná literatura řadí mezi takové entity především výrobní podniky, zpracovatelské provozy, skládky komunálního odpadu a analogická zařízení. Zásadní je skutečnost, že privilegované imise vznikají jako důsledek provozu těchto zařízení, nikoli během jejich budování nebo zřizování. Jak již bylo uvedeno výše, nepatří sem ani imise vyvolané zřizováním (zhotovováním) závodu nebo jiného zařízení, např. stavbou továrny nebo kanalizace[2].
Zásadní je skutečnost, že privilegované imise vznikají jako důsledek provozu těchto zařízení, nikoli během jejich budování nebo zřizování. Jak konstatuje odborná literatura: "nepatří sem ani imise vyvolané zřizováním (zhotovováním) závodu nebo jiného zařízení, např. stavbou továrny nebo kanalizace"[2].
Pouhá okolnost, že stavba dopravní infrastruktury získala úřední souhlas či povolení, ještě neznamená, že spadá pod režim § 1013 odst. 2 OZ, neboť rozhodně nejde o provoz závodu ani obdobného zařízení (tedy zde absentuje klíčový identifikační znak daného ustanovení). Navíc výstavba dopravní infrastruktury (například metra) obvykle zvyšuje hodnotu nemovitostí v dotčené lokalitě (i přes dočasná omezení plynoucí z dopravních opatření), což je relevantní pro správnou aplikaci § 1013 odst. 2 OZ.
Z uvedených důvodů není možné aplikovat § 1013 odst. 2 OZ na výstavbu dopravní infrastruktury.
Uzavírka pozemní komunikace podle § 24 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích
Pokud dojde ke "ztrátě" v návaznosti na uzavírku pozemní komunikace, obecně neexistuje nárok na náhradu této ztráty, s výjimkou případů, kdy by například nebyl zajištěn přístup k sousedním nemovitostem.
Uzavírka pozemní komunikace představuje typ dopravního opatření. Tato opatření nemohou být přijímaná a realizována přímo stavebníkem, ale spadají do kompetence příslušných silničních správních úřadů a orgánů, které k takovému postupu opravňují závazné předpisy regulující podmínky provozu na pozemních komunikacích. V § 24 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů ("PozemKomZ"), se stanoví: "Provoz na dálnicích, silnicích, místních komunikacích a veřejně přístupných účelových komunikacích může být částečně nebo úplně uzavřen, popřípadě může být nařízena objížďka. Nikdo nemá nárok na náhradu případných ztrát, jež mu vzniknou v důsledku uzavírky nebo objížďky."
Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 25 Cdo 1905/2005 ze dne 25. 3. 2008 potvrdil, že nepříznivé následky uzavírek pozemních komunikací se neodškodňují jejich uživatelům ani dalším osobám. Současně však upozornil na nutnost rozlišovat mezi uzavírkou komunikace a znepřístupněním nemovitostí, které s touto komunikací souvisejí, protože PozemKomZ výslovně požaduje, aby ani během uzavírky nebyl znemožněn přístup k těmto nemovitostem[3].
Pouhá okolnost, že stavba dopravní infrastruktury získala úřední souhlas či povolení, ještě neznamená, že spadá pod režim § 1013 odst. 2 OZ, neboť rozhodně nejde o provoz závodu ani obdobného zařízení (tedy zde absentuje klíčový identifikační znak daného ustanovení).
Pouhá okolnost, že stavba dopravní infrastruktury získala úřední souhlas či povolení, ještě neznamená, že spadá pod režim § 1013 odst. 2 OZ, neboť rozhodně nejde o provoz závodu ani obdobného zařízení (tedy zde absentuje klíčový identifikační znak daného ustanovení).
Jak dokládá aktuální judikatura, pojem "sousední nemovitost" v § 24 odst. 4 PozemKomZ se vztahuje výhradně na nemovitosti v přímém sousedství uzavřené komunikace, nikoli na všechny nemovitosti, jejichž dostupnost byla uzavírkou nějakým způsobem ovlivněna[4].
Pokud vlastník disponuje nároky vyplývajícími z rozhodnutí příslušných úřadů nebo orgánů (a pokud takové nároky zákon připouští), musí je uplatňovat právě vůči těmto úřadům a orgánům.
Shrnutí
Z výše uvedeného vyplývá, že ustanovení § 1013 odst. 2 OZ nemůže být uplatněno na výstavbu staveb dopravní infrastruktury, jelikož jeho základním předpokladem je existence "provozu závodu nebo podobného zařízení", což v posuzovaném případě splněno není. Pokud by ztráty vznikly v důsledku uzavírky silnice a uplatnil by se § 24 odst. 1 PozemKomZ, nárok na náhradu těchto ztrát by byl (za splnění zákonných podmínek) pravděpodobně vyloučen.
______________________
[1] Viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3223/2020 ze dne 27. 4. 2021. Soud v tomto rozhodnutí posuzoval privilegované imise vznikající z provozu zemědělského hnojiště a zdůraznil, že hypotéza právní normy v § 1013 odst. 2 OZ se vztahuje výlučně na imise vyvolané provozem závodu nebo podobného zařízení, přičemž v procesu schvalování musel příslušný orgán povinně zkoumat dopady provozu na okolní prostředí.
[2] Srov. Spáčil, J., Hrabánek, D. a kol. Bulletin advokacie 2014/4, s. 12-18 (publikováno 28. 12. 2015). Autoři explicitně uvádějí: "Privilegovanými jsou jen ty imise, které jsou typické pro daný provoz. Rovněž proti imisím, které jdou nad rámec úředního povolení, se lze bránit negatorní žalobou. Nepatří sem ani imise vyvolané zřizováním (zhotovováním) závodu nebo jiného zařízení, např. stavbou továrny nebo kanalizace."
[3] Viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1905/2005 ze dne 25. 3. 2008. Předmětný případ se týkal žalobkyně provozující parfumerii v ulici s více než ročním trváním rekonstrukce vozovky. Soud rozlišil mezi ztrátami vyvolanými samotnou uzavírkou (které se nenahrazují) a škodami vzniklými nedodržením podmínek stavebního povolení vztahujících se k zajištění přístupu k nemovitostem. Soud konstatoval, že k omezení nad přijatelnou míru dochází v případě, kdy není zajištěn pohyb pěších zákaznic, což vedlo k úbytku zákazníků a snížení tržeb.
[4] Viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1626/2021. Soud v tomto rozhodnutí objasnil, že pojem "sousední nemovitost" v § 24 odst. 4 PozemKomZ pokrývá pouze nemovitosti v bezprostřední blízkosti uzavřené komunikace, nikoli všechny nemovitosti, k nimž byl přístup uzavírkou nějakým způsobem ovlivněn.