Uplatnění daně z přidané hodnoty u činností podle plánovacích smluv
V současné době se vede odborná diskuse vyvolaná stanoviskem Generálního finančního ředitelství ("GFŘ") ve věci uplatňování daně z přidané hodnoty ("DPH") u plnění poskytovaných na základě tzv. plánovacích smluv. Níže shrnujeme závěry GFŘ a příspěvku č. 636/25.02.26 předloženého k projednání expertním týmem Koordinačnímu výboru Komory daňových poradců České republiky ("Expertní tým") a porovnáváme jejich argumentaci a dopady na daňový režim plnění poskytovaných v souvislosti s plánovacími smlouvami.
A. Úvod
S účinností od 1. července 2024 upravuje § 130 a násl. zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, v platném znění ("SZ"), plánovací smlouvy jako veřejnoprávní smlouvy uzavírané mezi stavebníkem a obcí, městskou částí hlavního města Prahy, krajem nebo vlastníkem veřejné infrastruktury. Jejich obsahem je vzájemná povinnost stran poskytnout si součinnost při uskutečnění sjednaného záměru a postupovat při jeho realizaci dohodnutým způsobem.
Z hlediska DPH vznikla otázka, zda obec nebo kraj při plnění těchto závazků vykonávají ekonomickou činnost jako osoby povinné k DPH, zda vystupují jako orgány veřejné moci, a zda se na ně v souvislosti s plánovacími smlouvami uplatní vynětí z povinnosti platit DPH podle § 5 odst. 4 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění ("ZDPH"). Sporné je zejména posouzení úplaty za závazek učinit kroky k vydání územně plánovací dokumentace podle § 131 odst. 1 písm. b) SZ.
Obsah plánovacích smluv může být značně rozdílný. Obec, městská část hlavního města Prahy nebo kraj se mohou zavázat například k poskytnutí součinnosti, k učinění kroků směřujících k vydání územně plánovací dokumentace, k tomu, že po sjednanou dobu nezmění příslušnou územně plánovací dokumentaci, nebo k převzetí či vybudování veřejné infrastruktury. Stavebník se naopak může zavázat k peněžitému nebo nepeněžitému plnění, zejména k poskytnutí finančního příspěvku nebo k vybudování veřejné infrastruktury.
Z hlediska DPH vznikla otázka, zda obec nebo kraj při plnění těchto závazků vykonávají ekonomickou činnost jako osoby povinné k DPH, zda vystupují jako orgány veřejné moci, a zda se na ně v souvislosti s plánovacími smlouvami uplatní vynětí z povinnosti platit DPH podle § 5 odst. 4 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění ("ZDPH"). Sporné je zejména posouzení úplaty za závazek učinit kroky k vydání územně plánovací dokumentace podle § 131 odst. 1 písm. b) SZ.
Expertní tým a GFŘ dospěly v této otázce k rozdílným závěrům. Expertní tým rozlišuje mezi úplatou za závazek související s vydáním územně plánovací dokumentace a úplatou za ostatní závazky. GFŘ toto rozdělení odmítá a vychází z toho, že obec ani kraj při plnění závazků z plánovací smlouvy nevystupují jako orgány veřejné moci v rámci svých pravomocí a nevyužívají výsady veřejné moci. Podle GFŘ však musí být u každé smlouvy nejprve posouzeno, zda úplata stavebníka představuje skutečnou protihodnotu konkrétního plnění, tedy zda mezi nimi existuje přímá souvislost, a zda má daná činnost ekonomickou povahu.
Vedle plánovacích smluv mohou obce a kraje uzavírat se stavebníky také soukromoprávní smlouvy (např. smlouvy o spolupráci nebo jiné související smlouvy). Také u těchto smluv je třeba určit, v jakém postavení obec nebo kraj jednají a zda sjednaná peněžitá či nepeněžitá plnění podléhají DPH.
Vzhledem k rozdílnému obsahu plánovacích smluv nelze jejich režim DPH určit pouze podle označení smlouvy. Každou smlouvu a jednotlivá plnění jejích stran je nutné posoudit podle jejich skutečného obsahu, vazby mezi poskytnutým plněním a úplatou a postavení, v němž obec nebo kraj příslušnou činnost vykonávají.
B. Závěry Expertního týmu
Expertní tým vychází z rozdělení úplaty ve prospěch obce nebo kraje na dvě části. První peněžní plnění má představovat úplatu výhradně za závazek učinit kroky k vydání územně plánovací dokumentace podle § 131 odst. 1 písm. b) SZ ("První peněžní plnění"). Druhé peněžní plnění má odpovídat ostatním závazkům obce nebo kraje sjednaným v plánovací smlouvě ("Druhé peněžní plnění"). Toto členění Expertní tým považuje za základ pro odlišné daňové zacházení.
U Prvního peněžního plnění Expertní tým dovozuje, že obec nebo kraj při plnění příslušného závazku vystupují jako orgány veřejné moci, resp. vykonávají veřejnou správu, a proto se podle § 5 odst. 4 ZDPH nepovažují ve vztahu k Prvnímu peněžnímu plnění za osoby povinné k DPH.
Za rozhodující považuje Expertní tým výlučnou povahu tohoto závazku. Závazek učinit kroky směřující k vydání příslušné územně plánovací dokumentace podle § 131 odst. 1 písm. b) SZ může přijmout pouze obec nebo kraj, nikoli (soukromý) vlastník veřejné infrastruktury. Právě tato výlučnost má podle Expertního týmu odlišovat uvedenou činnost od činností dostupných soukromým subjektům a odůvodňovat tak její posouzení jako výkonu veřejné správy.
První peněžní plnění by proto podle názoru Expertního týmu nemělo být předmětem DPH.
Expertní tým a GFŘ dospěly v této otázce k rozdílným závěrům. Expertní tým rozlišuje mezi úplatou za závazek související s vydáním územně plánovací dokumentace a úplatou za ostatní závazky. GFŘ toto rozdělení odmítá a vychází z toho, že obec ani kraj při plnění závazků z plánovací smlouvy nevystupují jako orgány veřejné moci v rámci svých pravomocí a nevyužívají výsady veřejné moci.
Druhé peněžní plnění
U Druhého peněžního plnění Expertní tým v hlavní variantě uzavírá, že obec nebo kraj nevystupují jako orgány veřejné moci (nejde o výkon veřejné správy).
Důvodem má být zejména skutečnost, že k obdobným závazkům se může podle zvláštní právní úpravy zavázat také (soukromý) vlastník veřejné infrastruktury. Tyto závazky proto podle Expertního týmu nejsou vykonávány v právním režimu vyhrazeném výhradně obcím nebo krajům (tedy veřejnoprávním subjektům v rámci jejich výkonu veřejné správy), ale i (soukromým) vlastníkům veřejné infrastruktury.
Pokud příslušná činnost současně naplňuje znaky ekonomické činnosti, má jít o zdanitelné poskytnutí plnění. Za typický znak ekonomické činnosti Expertní tým považuje zejména opakované uzavírání plánovacích smluv nebo pravidelné získávání příjmů z těchto smluv.
Pokud obec nebo kraj uzavře pouze jedinou plánovací smlouvu s jednorázovou úplatou, Expertní tým připouští, že znaky ekonomické činnosti nemusí být naplněny a obec nebo kraj se proto v souvislosti s daným plněním nemusí považovat za osobu povinnou k DPH. Současně však Expertní tým upozorňuje, že jednorázová povaha činnosti sama o sobě nemusí její ekonomickou povahu vylučovat.
Druhé peněžní plnění (s výhradou výše uvedeného případu) by proto podle názoru Expertního týmu mělo být předmětem DPH.
Jediné peněžní plnění
Je-li za splnění všech závazků sjednána jediná částka, Expertní tým navrhuje poměrné rozdělení úplaty na část odpovídající činnostem mimo předmět DPH a na část odpovídající zdanitelným činnostem.
Předpokladem tohoto závěru je přijetí hlavní varianty Expertního týmu, tedy rozdílného daňového režimu Prvního peněžního plnění a Druhého peněžního plnění.
Alternativní pohled
Expertní tým alternativně navrhuje širší výklad, podle něhož by plnění všech závazků obce nebo kraje vyplývajících z plánovací smlouvy představovalo výkon veřejné správy.
Podle GFŘ však musí být u každé smlouvy nejprve posouzeno, zda úplata stavebníka představuje skutečnou protihodnotu konkrétního plnění, tedy zda mezi nimi existuje přímá souvislost, a zda má daná činnost ekonomickou povahu.
Tento závěr staví na veřejnoprávní povaze plánovací smlouvy a na názoru, že zvláštní veřejnoprávní režim, v němž obec nebo kraj postupují, nelze ztotožnit s právními podmínkami platnými pro běžné soukromé subjekty.
Při přijetí tohoto alternativního výkladu by se obec nebo kraj při plnění závazků z plánovací smlouvy nepovažovaly podle § 5 odst. 4 ZDPH za osoby povinné k DPH a přijatá úplata by nebyla předmětem DPH.
DUZP a nárok stavebníka na odpočet
Pokud jsou ostatní závazky plněny dlouhodobě a úplata je hrazena postupně, Expertní tým navrhuje stanovit datum uskutečnění zdanitelného plnění ("DUZP") k poslednímu dni období, za které je příslušná část úplaty vyplácena, případně ke dni dřívějšího vystavení daňového dokladu za příslušné období.
Nejsou-li jednotlivá dílčí plnění v plánovací smlouvě vymezena, má být podle Expertního týmu DPH odvedeno jednorázově z celkové výše všech budoucích splátek ke dni kolaudace.
Pokud obec nebo kraj uplatní u poskytnutého plnění DPH, představuje tato daň pro stavebníka daň na vstupu. Stavebník, který je plátcem DPH má mít při splnění obecných podmínek podle § 72 a násl. ZDPH nárok na její odpočet.
C. Stanovisko GFŘ
GFŘ členění úplaty na První peněžní plnění a Druhé peněžní plnění pro účely DPH odmítá. Podle GFŘ obec nebo kraj při plnění závazků z plánovací smlouvy nevystupují jako veřejnoprávní subjekty při výkonu veřejné správy a nevyužívají výsady veřejné moci, a proto se na ně vynětí z povinnosti platit DPH podle § 5 odst. 4 ZDPH neuplatní.
Přímá souvislost a ekonomická činnost
GFŘ klade na první místo otázku, zda existuje přímá souvislost mezi konkrétním plněním obce nebo kraje a sjednanou úplatou. Zdanitelné plnění může vzniknout pouze tehdy, jestliže mezi stranami existuje právní vztah se vzájemnými plněními a obdržená odměna je skutečnou protihodnotou služby poskytnuté stavebníkovi. Samotná existence platby nebo její označení jako příspěvku (či jinak) nepostačuje.
Obec ani kraj se v plánovací smlouvě nemohou zavázat k vydání územně plánovací dokumentace v určité podobě ani za úplatu ovlivňovat výkon veřejné správy.
Je-li přímá vazba dána, GFŘ považuje plnění závazků z plánovacích smluv obecně za ekonomickou činnost. Ani první smlouva nebo jednorázová úplata podle něj nemusí znamenat příležitostnou činnost, při níž nevzniká povinnost odvést DPH.
GFŘ argumentuje zásadou nediskriminace a předpokladem, že obec nebo kraj, který tento nástroj použije, jej bude za srovnatelných podmínek využívat i v budoucnu. Skutečnost, že je činnost vykonávána ve veřejném zájmu, sama o sobě její ekonomickou povahu nevylučuje.
Neuplatnění režimu orgánu veřejné moci
GFŘ odmítá použití vynětí z povinnosti platit DPH podle § 5 odst. 4 ZDPH na všechny závazky z (dobrovolné) plánovací smlouvy. Veřejnoprávní označení smlouvy podle SZ nepovažuje za rozhodující. Podle GFŘ je třeba prokázat, že obec nebo kraj při konkrétní činnosti využívají výsady veřejné moci nebo jednají ve zvláštním právním režimu, který není dostupný soukromým subjektům.
Ani u závazku učinit kroky k vydání územně plánovací dokumentace podle § 131 odst. 1 písm. b) SZ GFŘ vykonávání veřejné správy ani využití výsad veřejné moci neshledává. Obec nebo kraj se nemohou zavázat k vydání územně plánovací dokumentace v určité podobě, zaručit výsledek procesu územního plánování ani za úplatu ovlivňovat výkon veřejné správy. Mohou se zavázat pouze k učinění příslušných kroků v mezích zákona. Vrchnostenské postavení obce nebo kraje se podle GFŘ neprojevuje při smluvním převzetí závazku učinit kroky směřující k vydání územně plánovací dokumentace.
GFŘ proto nepovažuje rozlišování mezi Prvním peněžním plněním a Druhým peněžním plněním za důvodné. Pokud mezi závazkem obce nebo kraje a úplatou stavebníka existuje přímá souvislost a příslušná činnost má ekonomickou povahu, představuje úplata protihodnotu za zdanitelné poskytnutí služby.
DUZP, zálohy a odpočet DPH
Podle GFŘ se DUZP určuje podle skutečného obsahu a povahy sjednaného závazku. Režim dílčích plnění podle § 21 odst. 7 ZDPH lze použít pouze u plnění, která jsou svou povahou trvalá nebo opakovaná a jsou poskytována během vymezených období. Nelze jej založit pouhým rozložením ceny jednorázové služby do několika splátek.
Každou plánovací smlouvu a jednotlivá plnění jejích stran je nutné pro účely DPH posuzovat podle jejich skutečného obsahu, nikoli pouze podle označení smlouvy nebo veřejnoprávní povahy plánovací smlouvy.
U úplat přijatých před uskutečněním zdanitelného plnění se použije § 20a ZDPH, pokud je budoucí zdanitelné plnění dostatečně určitě vymezeno. Není přitom nezbytné, aby bylo jisté, že bude následně skutečně uskutečněno.
Nárok stavebníka na odpočet daně GFŘ nepovažuje za automatický. Rozhodující je skutečný obsah přijatého plnění, jeho použití pro ekonomickou činnost stavebníka a jeho vazba na stavebníkem uskutečňovaná plnění. U tzv. vyvolaných investic může nárok na odpočet vzniknout pouze v rozsahu, v němž příslušné výdaje nepřekračují rámec toho, co je nezbytné pro uskutečnění záměru stavebníka.
Závěr stanoviska GFŘ
Podle GFŘ se vynětí z povinnosti platit DPH podle § 5 odst. 4 ZDPH na plnění závazků obce nebo kraje z plánovací smlouvy neuplatní, neboť při jejich plnění obec ani kraj nevyužívají výsady veřejné moci. Není proto důvod rozlišovat mezi Prvním peněžním plněním a Druhým peněžním plněním. GFŘ rovněž odmítá alternativní pohled Expertního týmu.
Každou plánovací smlouvu je proto nutné posoudit samostatně podle jejího skutečného obsahu. Postup podle stanoviska GFŘ se sjednocuje s účinností od zveřejnění zápisu z jednání Koordinačního výboru (datum uzavření konkrétní plánovací smlouvy podle GFŘ není rozhodující).
Samotná existence platby nebo její označení jako příspěvku nepostačuje. Rozhodující je, zda jde o skutečnou protihodnotu konkrétního plnění poskytovaného stavebníkovi.
D. Veřejná správa a ekonomická činnost pro účely DPH
Pojem "výkon veřejné správy" nebo "využívání výsad veřejné moci" je používán jako zjednodušené označení situace, kdy obec nebo kraj vystupují jako orgány veřejné moci podle § 5 odst. 4 ZDPH.
Posloupnost daňového posouzení
Nejprve musí být zjištěno, zda mezi konkrétním plněním obce nebo kraje a přijatou úplatou existuje přímá souvislost, tedy zda úplata představuje skutečnou protihodnotu plnění poskytovaného stavebníkovi (SDEU Saudaçor, C-174/14, bod 32). Není-li tato podmínka splněna, nejde o poskytnutí služby za úplatu a plnění není předmětem DPH. Je-li přímá souvislost dána, musí být dále posouzeno, zda jde o ekonomickou činnost. Teprve poté se zkoumá, zda obec nebo kraj při jejím výkonu vystupují jako orgány veřejné moci podle § 5 odst. 4 ZDPH.
Ve vztahu k plánovacím smlouvám lze současně namítat, že jejich účelem není běžné poskytnutí služby, ale veřejnoprávní úprava spoluúčasti stavebníka na rozvoji a financování veřejné infrastruktury. Finanční či nefinanční příspěvek stavebníka může mít povahu veřejnoprávního závazku majetkové povahy (finanční či věcné plnění) se smíšenou, resp. hybridní, právní povahou. Právě tato kvalifikace je jedním z důvodů rozdílných závěrů Expertního týmu a GFŘ.
Ekonomická činnost
Ekonomická povaha činnosti se posuzuje podle jejího skutečného obsahu. Není rozhodující její účel nebo výsledek ani skutečnost, že je vykonávána ve veřejném zájmu, bez podnikatelského cíle nebo při plnění zákonem svěřeného úkolu. Významné je zejména to, zda je činnost vykonávána za úplatu a zda má pravidelnou nebo soustavnou povahu (SDEU Komise proti Finsku, C-246/08, body 37 a 40).
Jednorázová povaha plnění sama o sobě nevylučuje, že jde o ekonomickou činnost. Vždy je však třeba hodnotit konkrétní okolnosti, zejména povahu činnosti, její souvislost s ostatními činnostmi dané osoby a záměr získávat z ní příjem (SDEU Kostov, C-62/12, body 28 až 31).
Expertní tým považuje za typické znaky ekonomické činnosti zejména opakované uzavírání plánovacích smluv nebo pravidelné získávání příjmů. U jediné plánovací smlouvy s jednorázovou úplatou připouští, že ekonomická činnost nemusí být dána.
Pokud obec nebo kraj neuplatní DPH, přestože jim tato povinnost vznikne, hrozí zejména dodatečné doměření daně, penále a úrok z prodlení, jakož i povinnost opravit daňové doklady.
GFŘ naproti tomu považuje plnění závazků z plánovacích smluv obecně za ekonomickou činnost také u první plánovací smlouvy nebo jednorázové úplaty. Vychází přitom ze zásady zákazu diskriminace a z předpokladu, že obec nebo kraj budou plánovací smlouvy za srovnatelných podmínek využívat rovněž v budoucnu.
Vystupování v postavení orgánu veřejné moci
Podle § 5 odst. 4 ZDPH se stát, kraj, obec ani jiná veřejnoprávní osoba nepovažují za osoby povinné k dani v souvislosti s činnostmi nebo plněními, při nichž vystupují jako orgány veřejné moci. Nejde přitom o osvobození plnění od daně, ale o vynětí veřejnoprávního subjektu z postavení osoby povinné k dani při konkrétní činnosti.
Pro použití § 5 odst. 4 ZDPH musí být kumulativně splněny dvě podmínky, a to činnost vykonává veřejnoprávní subjekt a veřejnoprávní subjekt při výkonu konkrétní činnosti vystupuje jako orgán veřejné moci.
První podmínka je u obcí a krajů splněna. Jejich veřejnoprávní postavení však neznamená, že jako orgány veřejné moci vystupují při všech svých činnostech. Každou činnost je třeba posoudit samostatně.
Samotná skutečnost, že obec nebo kraj plní veřejný úkol, chrání veřejný zájem nebo uzavírají smlouvu označenou zákonem jako veřejnoprávní, pro použití vynětí z povinnosti platit DPH podle § 5 odst. 4 ZDPH nepostačuje.
Zvláštní režim a výsady veřejné moci
Veřejnoprávní subjekt vystupuje jako orgán veřejné moci, pokud konkrétní činnost vykonává ve zvláštním právním režimu, který se na něj vztahuje jako na veřejnoprávní subjekt. Pokud jedná za stejných právních podmínek jako soukromý subjekt, v postavení orgánu veřejné moci nevystupuje (SDEU Comune di Carpaneto Piacentino, C-231/87 a C-129/88, bod 16).
Zvláštní právní režim se projevuje zejména využitím výsad veřejné moci, tedy oprávnění, která soukromým subjektům nenáležejí. Typicky může jít o oprávnění jednostranně rozhodovat o právech a povinnostech jiných osob, ukládat jim povinnosti nebo stanovovat závazné podmínky bez jejich souhlasu. Tyto výsady musí být využívány právě při posuzované činnosti; nestačí, že jimi obec nebo kraj disponují při jiné související činnosti (SDEU Fazenda Pública, C-446/98, body 21 až 24; Saudaçor, C-174/14, body 69 až 72; Gmina Wrocław, C-604/19, body 78 až 84).
Skutečnost, že určitou činnost může vykonávat pouze obec nebo kraj, je významným znakem zvláštního právního režimu, sama o sobě však nemusí postačovat. Stejně tak není rozhodující pouze veřejnoprávní označení smlouvy.
Expertní tým spatřuje zvláštní právní režim závazku podle § 131 odst. 1 písm. b) SZ především v tom, že jej může přijmout pouze obec nebo kraj.
GFŘ naopak považuje tuto výlučnost za nedostatečnou, protože obec nebo kraj se smluvně zavazují pouze k učinění určitých kroků v mezích zákona, nikoli k vydání územně plánovací dokumentace v určité podobě. Podle GFŘ proto při plnění smluvního závazku výsady veřejné moci nevyužívají.
Nebude-li ve smlouvě výslovně sjednáno, že stavebník uhradí DPH nad rámec dohodnuté úplaty, může být tato úplata považována za částku včetně DPH a daňové zatížení ponese obec nebo kraj z vlastních prostředků. Rizikem je rovněž nesprávné určení DUZP, daňového režimu záloh nebo neoprávněné uplatnění DPH, které může vést ke zpochybnění nároku stavebníka na odpočet a k nutnosti následných oprav.
E. Soukromoprávní vztahy se stavebníky (investory) vedle plánovacích smluv
Uzavření plánovací smlouvy podle § 130 a násl. SZ nevylučuje, aby obec nebo kraj uzavřely se stavebníkem také samostatnou soukromoprávní smlouvu navazující na plánovací smlouvu nebo v souvislosti s ní, například smlouvu o spolupráci, nájemní smlouvu nebo jinou nepojmenovanou smlouvu.
Předmětem takové smlouvy může být poskytnutí součinnosti či souhlasu, převzetí jiného závazku nebo povinnosti zdržet se určitého jednání obce či kraje výměnou za peněžité nebo nepeněžité plnění stavebníka určené například na rozvoj území nebo vybudování infrastruktury.
Obec nebo kraj zde vystupují jako rovnocenní účastníci smluvního vztahu, nikoli jako orgány veřejné moci. To platí také při udělení souhlasu v postavení vlastníka sousedního pozemku. Obec nebo kraj mohou uplatňovat vlastnická a procesní práva jako účastníci řízení, nerozhodují však jako správní orgán o povolení stavebního záměru.
Ze stanoviska GFŘ tedy vyplývá, že vynětí z povinnosti platit DPH podle § 5 odst. 4 ZDPH se neuplatní a obec nebo kraj při poskytování úplatných plnění podle těchto soukromoprávních smluv a při splnění obecných podmínek vystupují jako osoba povinná k DPH.
Ve smlouvě je proto vhodné výslovně sjednat, že stavebník uhradí obci nebo kraji vedle dohodnuté částky také DPH v zákonné výši. V případě již uzavřených smluv je vhodné usilovat o uzavření odpovídajícího dodatku.
F. Daňová a smluvní rizika
Pokud obec nebo kraj neuplatní DPH, přestože jim tato povinnost vznikne, hrozí zejména dodatečné doměření daně, penále a úrok z prodlení, jakož i povinnost opravit daňové doklady.
Nebude-li ve smlouvě výslovně sjednáno, že stavebník uhradí DPH nad rámec dohodnuté úplaty, může být tato úplata považována za částku včetně DPH a daňové zatížení ponese obec nebo kraj z vlastních prostředků. Rizikem je rovněž nesprávné určení DUZP, daňového režimu záloh nebo neoprávněné uplatnění DPH, které může vést ke zpochybnění nároku stavebníka na odpočet a k nutnosti následných oprav.
Nic nebrání tomu, aby smlouva stanovila, že DPH uhradí obci nebo kraji nad rámec sjednané úplaty stavebník (investor). Takové ujednání lze zahrnout do nově uzavíraných smluv; u již uzavřených smluv lze usilovat o uzavření odpovídajícího dodatku).
Nic nebrání tomu, aby smlouva stanovila, že DPH uhradí obci nebo kraji nad rámec sjednané úplaty stavebník (investor). Takové ujednání lze zahrnout do nově uzavíraných smluv; u již uzavřených smluv lze usilovat o uzavření odpovídajícího dodatku).
G. Shrnutí
Spornou otázkou je především to, zda obec nebo kraj při plnění závazků z plánovací smlouvy vystupují jako orgány veřejné moci a zda se proto uplatní vynětí z povinnosti platit DPH podle § 5 odst. 4 ZDPH.
Expertní tým navrhuje rozdělit úplatu na dvě části. Úplata za závazek učinit kroky k vydání územně plánovací dokumentace podle § 131 odst. 1 písm. b) SZ by podle něj neměla být předmětem DPH, protože tento závazek může přijmout pouze obec nebo kraj. Úplata za ostatní závazky by naopak měla zpravidla podléhat DPH, pokud je příslušná činnost vykonávána opakovaně nebo za účelem získávání pravidelných příjmů, respektive pokud jde o ekonomickou činnost.
GFŘ toto rozdělení odmítá. Podle něj obec ani kraj při plnění závazků z plánovací smlouvy nevyužívají výsady veřejné moci a vynětí z povinnosti platit DPH podle § 5 odst. 4 ZDPH se proto neuplatní. Veřejnoprávní označení smlouvy ani skutečnost, že určitý závazek může přijmout pouze obec nebo kraj, samy o sobě nepostačují. Obec ani kraj se navíc nemohou zavázat k vydání územně plánovací dokumentace v určité podobě ani za úplatu ovlivňovat výkon veřejné správy.
U každé plánovací smlouvy musí být nejprve posouzeno, zda úplata stavebníka představuje skutečnou protihodnotu konkrétního plnění obce nebo kraje a zda jde o ekonomickou činnost. Není-li přímá souvislost mezi plněním a úplatou prokázána, plnění není předmětem DPH. Jsou-li obě podmínky splněny, má podle GFŘ úplata podléhat DPH bez rozlišení mezi jednotlivými závazky.
Ze stanoviska GFŘ vyplývá, že vynětí z povinnosti platit DPH podle § 5 odst. 4 ZDPH se neuplatní při poskytování úplatných plnění podle soukromoprávních smluv (jiných, než plánovacích). Jde typicky o soukromoprávní smlouvu navazující na plánovací smlouvu nebo v souvislosti s ní, například smlouvu o spolupráci nebo jinou nepojmenovanou smlouvu. Předmětem takové smlouvy může být poskytnutí součinnosti či souhlasu, převzetí jiného závazku nebo povinnosti zdržet se určitého jednání obce či kraje výměnou za peněžité nebo nepeněžité plnění stavebníka určené například na rozvoj území nebo vybudování infrastruktury.
DUZP, režim záloh a nárok stavebníka na odpočet daně je nutné posoudit a určit podle skutečného obsahu konkrétní smlouvy. Pouhé rozložení úplaty do splátek nezakládá dílčí plnění a nárok stavebníka na odpočet nevzniká automaticky. Postup správce daně se má podle GFŘ sjednotit ode dne zveřejnění zápisu z jednání Koordinačního výboru, bez ohledu na datum uzavření plánovací smlouvy.