Jaké jsou právní následky dohody o narovnání uzavřené mezi poškozeným a jedním ze solidárně zavázaných dlužníků? V jakém rozsahu zavazuje taková dohoda ostatní solidárně zavázané dlužníky? Právě tyto otázky řešil Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 25 Cdo 534/2024, ze dne 30. 1. 2025.
Podle právního názoru Nejvyššího soudu České republiky povaha narovnání při pluralitě závazkových vztahů mezi poškozeným a více škůdci nebrání tomu, aby se poškozený dohodl na narovnání jen s některým z nich. Právě relativní samostatnost jednotlivých právních vztahů mezi poškozeným a solidárně odpovědnými škůdci však brání tomu, aby se dohoda o narovnání mezi jedním z nich a poškozeným dotkla právních vztahů ostatních spoludlužníků, kteří nejsou účastníky takové dohody, resp. pokud dohodu o narovnání neuzavřeli všichni spoluškůdci tak, aby pokrývala postavení všech.
Možnost uzavřít dohodu o narovnání (případně též dohodu o privativní novaci) mezi věřitelem a pouze jedním ze solidárně zavázaných dlužníků akceptuje i právnická literatura, která dovozuje, že konstrukce solidarity coby mnohosti závazků spjatých totožným plněním, jakož i fakt, že obsahová totožnost těchto závazků je sice pravidlem, avšak nikoliv pojmovým znakem solidarity, vedou k závěru, který takový postup připouští.
Vzhledem k tomu, že jeden ze solidárních dlužníků nemůže svým jednáním zhoršit nebo zlepšit postavení ostatních spoludlužníků (ledaže by to vyplývalo z právního předpisu jako u zániku závazku s uspokojením věřitele), je nevyhnutelný závěr, že taková dohoda bude mít účinky pouze in personam. Po solidárním dlužníku, s nímž dohodu o privativní novaci uzavřel, tak věřitel bude moci požadovat plnění vyplývající z nově založeného závazku, po ostatních spoludlužnících pouze původní plnění. Splní-li spoludlužník to, co vyplývá z jím uzavřené dohody o novaci, zaniknou v rozsahu tohoto plnění i závazky spoludlužníků, kteří dohodu neuzavřeli. Vnitřní spoludlužnický vztah však zůstává dohodou o novaci nedotčen. Obdobné závěry platí i pro narovnání a pro prétorský i soudní smír.
Nelze též odhlédnout od toho, že primárním účelem dohody o narovnání není sjednání nižší částky náhrady škody, ale odstranění spornosti tohoto nároku. Dohoda o narovnání tedy může vést i k tomu, že mezi jedním ze škůdců a poškozeným bude sjednána náhrada v odlišné výši, než která odpovídá reálně vzniklé škodě a zákonem nastavenému poměru účasti jednotlivých spoludlužníků pro účel jejich vzájemného vypořádání. I z toho důvodu je nutné trvat na závěru, že částka sjednaná v dohodě o narovnání mezi poškozeným a škůdcem nemůže mít vliv na výši regresního nároku vůči dalšímu škůdci, jenž dohodu o narovnání neuzavřel.