Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 2556/2025 ze dne 30. 12. 2025 zamítl dovolání České republiky – Ministerstva průmyslu a obchodu ve sporu s žalobcem fyzickou osobou a potvrdil, že česká právní úprava plošného shromažďování dat o elektronické komunikaci (data retention) dlouhodobě a zvlášť závažným způsobem porušuje právo Evropské unie. Stát je proto povinen se poškozenému žalobci omluvit.
Nejvyšší soud konstatoval, že tuzemská právní úprava uchovávání provozních a lokalizačních údajů (§ 97 odst. 3 zákona o elektronických komunikacích) je v rozporu s právem Evropské unie.
Oproti požadavkům stanoveným Soudním dvorem Evropské unie totiž česká právní úprava směřuje k preventivnímu a nerozlišujícímu uchovávání údajů prakticky všech uživatelů elektronických komunikací, a rozsah takto uchovávaných údajů umožňuje vyvozovat citlivé závěry o jejich soukromém životě. Případné podmínky pro přijetí plošného opatření ústícího do nerozlišujícího shromažďování údajů by musely být v zákoně přesně vymezeny a tato opatření by musela podléhat plnému soudnímu přezkumu. Uvedené podmínky však česká úprava nesplňuje. To i podle Nejvyššího soudu představuje závažný zásah do práva na soukromí těchto uživatelů (především práva na soukromí jednotlivců a práva na informační sebeurčení).
Nejvyšší soud konstatoval, že stát nese odpovědnost za majetkovou i nemajetkovou újmu způsobenou nesprávnou implementací unijních směrnic.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu potvrzuje povinnost Ministerstva průmyslu a obchodu omluvit se žalobci za dlouhodobé porušování jeho práv na ochranu soukromí a osobních údajů.