Nejvyšší soud České republiky ("Nejvyšší soud") se v rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 327/2021, ze dne 30. 11. 2021 vyjádřil k otázce neoprávněného zásahu do pověsti právnické osoby podle ustanovení § 135 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění ("Občanský zákoník").
Žalobu podala obchodní společnost zabývající se ochranou přírody a odpadovým hospodářstvím proti spolku, který se mimo jiné věnuje oblasti ochrany životního prostředí a prosazování transparentního rozhodování ve veřejné správě. Spolek se měl dopustit zásahu do pověsti žalobkyně tím, že zveřejnil na svých webových stránkách text varující investory před nekvalitně zpracovanými hodnoceními investičních záměrů od žalobkyně.
Soud prvního stupně uložil povinnost žalovanému odstranit text z webových stránek, zveřejnit na webových stránkách a sociálních sítích omluvu žalobkyni a zaslat tuto omluvu též na adresu žalobkyně. Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, podle něj byla žalobkyni způsobena nemajetková újma ve smyslu § 2894 odst. 2 Občanského zákoníku, k jejíž náhradě je přiměřeným zadostiučiněním omluva. Odvolací soud pouze změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalovaný nemusí omluvu zveřejnit i na sociálních sítích.
Nejvyšší soud se věnoval tomu, zdali se právnická osoba může domáhat náhrady nemajetkové újmy podle § 2894 odst. 2 Občanského zákoníku z titulu zásahu do její pověsti, přičemž podle tohoto ustanovení vzniká povinnost nahradit nemajetkovou újmu jen v případech, bylo-li tak ujednáno nebo stanoví-li tak zvláštní zákon. Občanský zákoník ovšem ve vztahu k neoprávněnému zásahu do pověsti právnické osoby zvlášť nestanoví povinnost nahradit nemajetkovou újmu. Nejvyšší soud se také snažil dovodit, zdali toto právo nepřiznávají mezinárodní smlouvy (mezinárodní právo) či východiska v ústavním právu. Nejvyšší soud zohlednil právní úpravu některých evropských zemích či nadnárodních projektů unifikace soukromého práva, věnoval se historické právní úpravě na našem územím i východiskům Občanského zákoníku či názorům právní teorie. I po zhodnocení tohoto všeho Nejvyšší soud uzavřel, že rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu uložení povinnosti k odstranění textu z webových stránek žalovaného je správné, ovšem rozhodnutí odvolacího soudu v části, ve které přisvědčil žalobkyni přiměřené zadostiučinění k odčinění nemajetkové újmy v podobě omluvy, neobstojí a rozhodnutí odvolacího soudu v této části zrušil.