Lze považovat provádění přípravných prací na pozemku za výkon práva z věcného břemene, které brání jeho promlčení? Právě tuto otázku řešil Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 1476/2024, ze dne 29. 1. 2025.
Podle právního názoru Nejvyššího soudu České republiky je smysl promlčování věcných břemen nutno hledat především tam, kde oprávněný z věcného břemene nejeví o výkon (v tomto případě zapsaného) práva zájem po zákonem stanovenou dobu. Neznamená to však, že jsou-li k pozdějšímu skutečnému „fyzickému“ výkonu věcného břemene zapotřebí předchozí určité přípravné práce, nejsou takové práce relevantní pro pozdější výkon práva věcného břemene, pokud je oprávněný nestihne dokončit před uplynutím promlčecí doby. To platí v dané věci o to více, spočívá-li věcné břemeno nikoliv např. v typickém právu užívat cizí pozemek bez dalšího k průjezdu, ale – jako je tomu zde – v samotném právu umístění místní komunikace a vedení inženýrských sítí, tj. činností, které ze své povahy pro realizaci věcného břemene přípravné práce nezbytně vyžadují a bez nichž není ani následný „fyzický“ výkon věcného břemene možný. Již tyto práce se budou opírat o existující oprávnění plynoucí z věcného břemene (např. vstup na pozemek), a budou-li mít zřejmou věcnou (obsahovou), časovou a místní (ke služebné věci) souvislost s takovým právem a projevující se ve vztahu ke služebné věci, bude je možné považovat za výkon práva věcného břemene.
Kategorické vyloučení přípravných prací jako výkonu práva věcného břemene by mohlo ostatně způsobovat další nezamýšlené důsledky. Bylo by paradoxní, pokud by byl oprávněný z věcného břemene, který by na služebném pozemku prováděl (toliko) přípravné práce, chráněn ve výkonu takového práva vůči samotnému vlastníkovi služebného pozemku (viz § 1259 o. z. ve spojení s § 1042 o. z.), avšak nešlo by o obsahový výkon práva věcného břemene bránící promlčování práva ve smyslu § 632 o. z., resp. § 109 obč. zák.
V praxi mohou naproti tomu nastat situace, v nichž výkon přípravných prací nebude mít výše uvedenou souvislost s právem věcného břemene, resp. nebude korespondovat s jeho obsahem. Jedná-li se o výkon činností nemajících obsahovou, časovou či místní souvislost s právem věcného břemene, může se vlastník služebné věci proti takovému jednání bránit.
Protože při posuzování těchto případů půjde velmi často o zohledňování individuálních okolnostní daného případu podle typu věcných břemen, musí také závěry soudů tyto individuální zvláštnosti odrážet. Dovolací soud pro tyto případy ponechává nalézacím soudům určitý úvahový prostor, který se pak promítá do formulace závěrů, jež jsou v dovolacím řízení poměřovány primárně hlediskem tzv. zjevné nepřiměřenosti.
Rovněž mohou nastat situace, v nichž budou přípravné práce prováděny takovým způsobem, který by měl za cíl např. pouhé oddálení promlčení práva věcného břemene. Tyto případy lze nicméně řešit i prostřednictvím § 8 o. z., pročež je však zapotřebí nutné zabývat se tím, o jaké přípravné práce se jedná.