Nejvyšší soud se v rozsudku sp. zn. 31 Cdo 1145/2025, ze dne 18. 6. 2025 vyjádřil k právu na ochranu proti zásahům do pověsti právnických osob.
Nejvyšší soud předně konstatuje, že vzhledem k závěrům Ústavního soudu vysloveným v nálezech sp. zn. Pl. ÚS 26/24 a sp. zn. IV. ÚS 2672/23 již nadále nemohou být aplikovatelné závěry vyslovené v R 66/2022 o tom, že právnická osoba nemá právo na odčinění nemajetkové újmy způsobené (samotným) neoprávněným zásahem do své pověsti podle § 135 odst. 2 o. z.
Podle právního názoru Nejvyššího soudu při posuzování práv na ochranu proti zásahům do pověsti právnických osob podle § 135 odst. 2 o. z. je třeba analogicky použít rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ve vztahu k právům stanoveným na ochranu proti nekalé soutěži. Je tak i zde nutno rozlišovat mezi podmínkami vzniku jednotlivých (zvláštních) deliktních závazků vyplývajících ze samotného ohrožení či porušení (absolutního) práva právnické osoby na ochranu její pověsti (spjatých s tzv. nárokem zápůrčím a tzv. nárokem odstraňovacím ve smyslu § 135 odst. 1 o. z.), oproti vzniku (obecného) deliktního závazku k odčinění nemajetkové újmy poskytnutím přiměřeného zadostiučinění ve smyslu § 2894 odst. 2 o. z., jehož podmínkou je, aby nemajetková újma, jež má být poskytnutím přiměřeného zadostiučinění odčiněna, na straně poškozeného (obdobně jako v případě takto způsobené újmy majetkové) skutečně (v příčinné souvislosti se zaviněným protiprávním jednáním škůdce) vznikla.