Ústavní soud se v nálezu sp. zn. III.ÚS 1320/25, ze dne 11. 6. 2026 vyjádřil k překvapivému (nepředvídatelnému) rozhodnutí odvolacího soudu.
Za překvapivé rozhodnutí se považuje takové rozhodnutí soudu, které účastníci řízení nemohli na základě dosavadního vývoje a argumentace očekávat. Typicky jde o situace, kdy odvolací orgán věc posoudí podle zcela jiného právního názoru, aniž by o tom účastníky předem poučil. V českém právním řádu je zákaz takových postupů klíčovou součástí práva na spravedlivý proces a zásady rovnosti účastníků. Pokud se soudce rozhodne případ vyřešit způsobem, který nebyl v dosavadním řízení vůbec zmíněn, porušuje základní principy soudního řízení.
Podle právního názoru Ústavního soudu odvolací soud je povinen umožnit účastníkům řízení seznámit se s jeho odlišným (novým) právním názorem a dát jim příležitost se k němu vyjádřit a eventuálně vznášet důkazní návrhy (vyžadovala-li by to nová tvrzení vztahující se k takto změněnému právnímu názoru). Pokud tak neučiní, stane se jeho postup nepředvídatelným a jeho rozhodnutí překvapivým, porušujícím čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. To platí tím spíše v situaci, kdy by dílčí odlišné právní závěry odvolacího soudu mohly být v případě jiného posouzení smluvního ujednání týmž soudem schopny změnit i jeho další navazující závěry.
Procesní pochybení odvolacího soudu spočívající v nesprávné aplikaci či výkladu procesního práva, případně v porušení ústavně zaručených práv účastníka, může být způsobilým dovolacím důvodem i právní otázkou podle § 237 občanského soudního řádu, je-li v dovolání uplatněno zákonným způsobem; odmítne-li Nejvyšší soud takové dovolání jako vadné jen proto, že namítané pochybení lze současně kvalifikovat jako vadu řízení, poruší právo dovolatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.