Může soud při výkladu projevu vůle stran a zjišťování jejich skutečného úmyslu ohledně obsahu části smlouvy podléhající povinnému uveřejnění přihlédnout k obsahu určité listiny, na kterou smlouva odkazuje, ale která nebyla uveřejněna v registru smluv? Přesně tuto otázku řešil Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 23 Cdo 3247/2024, ze dne 30. 4. 2025.
Podle právního názoru Nejvyššího soudu České republiky sama skutečnost, že obsah určité listiny nebo jiná okolnost související s právním jednáním stran netvoří samy o sobě součást jejich smluvního ujednání (tedy že na základě takové listiny či okolnosti nevznikají stranám práva a povinnosti), nikterak nevylučuje, aby se k takové listině či okolnosti přihlédlo za účelem výkladu obsahu smlouvy uzavřené mezi stranami, jež strany zavazuje a z níž práva a povinnosti stranám vznikají.
Má-li tedy soud při zjišťování úmyslu stran při výkladu smlouvy přihlédnout k okolnostem právního jednání ve smyslu § 556 odst. 2 o. z., nemohou být pro výklad takového právního jednání významné jen (výhradně) takové projevy vůle stran, které by samy o sobě představovaly právní jednání stran, resp. by byly součástmi jimi uzavřené smlouvy. Jinak řečeno, sama skutečnost, že okolnosti související s právním jednáním stran, včetně projevů vůle, které zakládají zavedenou praxi stran, popřípadě předcházely právnímu jednání nebo jimi strany daly najevo, jaký obsah právnímu jednání přikládají, samy o sobě nezakládají závazková práva a povinnosti stran ve smyslu § 1723 o. z., neznamená, že k těmto okolnostem nelze přihlížet při zjišťování úmyslu stran v rámci výkladu obsahu právního jednání podle § 556 o. z.
Skutečnost, že určitá listina (např. příloha či odkazovaný dokument), na kterou smlouva podléhající povinnému uveřejnění odkazuje, nebyla uveřejněna v registru smluv, tak nebrání tomu, aby soud k obsahu této listiny přihlédl při výkladu projevu vůle stran (§ 556 o. z.) a zjišťování jejich skutečného úmyslu ohledně obsahu účinné (uveřejněné) části smlouvy.