Lze ze zákona o advokacii dovodit, že prohlášení o pravosti podpisu postupem podle § 25a zákona o advokacii smí učinit toliko osoba nestranná? Jaké jsou následky případného porušení povinností plynoucích ze zákona o advokacii či ze stavovských předpisů ze strany advokáta při prohlášení o pravosti podpisu? Právě tyto otázky řešil Nejvyšší soud České republiky v usnesení sp. zn. 27 Cdo 3120/2023, ze dne 8. 1. 2025.
Podle právního názoru Nejvyššího soudu České republiky požadavek, podle něhož smí prohlášení o pravosti podpisu postupem podle § 25a zákona o advokacii učinit toliko osoba nestranná, nelze ze zákona dovodit. Naopak, ze samotného rozhodného znění § 25a odst. 1 zákona o advokacii je zjevné, že zákonodárce vycházel z toho, že prohlášení o pravosti podpisu bude činit advokát, který poskytuje v dané věci právní služby (viz předpoklad „pokud advokát listinu sám sepsal“), jejichž standardní součástí je i zastupování klienta. Takto obecně formulovaný požadavek pak neklade ani stavovský předpis České advokátní komory.
Nehledě k řečenému nelze souhlasit ani s obecným závěrem, podle kterého by případné porušení povinností plynoucích ze zákona o advokacii či ze stavovských předpisů ze strany advokáta při prohlášení o pravosti podpisu mělo vést k automatickému závěru o absenci takového prohlášení. Takový závěr představuje nepřiměřený zásah do právní jistoty všech, kteří se na prohlášení o pravosti podpisu (učiněné advokátem a mající všechny zákonné náležitosti) spolehli, aniž by měli reálnou možnost posoudit, zda advokát při jeho učinění postupoval v souladu s profesními předpisy.