Za jakých podmínek je přípustné sloučení dvou jednotek do jednotky jediné a jaké je vymezení dotčených vlastníků jednotek, kteří musí dle § 1169 odst. 1 o. z. se změnou prohlášení vlastníka písemně souhlasit? Právě tyto otázky řešil Nejvyšší soud České republiky v usnesení sp. zn. 26 Cdo 2956/2024, ze dne 28. 1. 2025.
Podle právního názoru Nejvyššího soudu České republiky změnou prohlášení vlastníka spočívající ve sloučení dvou jednotek do jednotky jediné dochází k dotčení práv a povinností některého vlastníka jednotky ve vztahu k jeho předmětu vlastnictví dle § 1169 odst. 1 o. z. Jde proto o případ změny prohlášení vlastníka podřaditelný pod uvedené ustanovení.
Vlastníkem, jenž je uvedenou změnou prohlášení ve vztahu ke svému předmětu vlastnictví dotčen v právech a povinnostech, je při sloučení jednotek vlastník kterékoliv slučované jednotky. Ten je totiž přímo dotčen ohledně předmětu svého vlastnictví – jednotky (ta zaniká, vzniká jiná), to je také smyslem (podstatou) takové změny prohlášení. Jde zde o přímý, bezprostřední účinek navrhované změny prohlášení samé do právní sféry vlastníka jednotky, a to ve vztahu k samotnému předmětu vlastnictví – jednotce; nikoliv o dopad nepřímý, odvozený, nastalý – coby „vedlejší efekt“ - následkem provedení takové změny prohlášení, tedy změnou prohlášení jen „následně vyvolaný“, nepředstavující „podstatu“ změny prohlášení. Takovým vedlejším (až odvozeným) efektem sloučení jednotek je též v jejím důsledku případně nastalá změna v rozsahu („výši“) hrazení příspěvků na správu domu a pozemku v důsledku změny počtu jednotek v domě. Samotný „klíč“ jejich stanovení dle § 1180 odst. 1 a 2 o. z. se však nemění.