Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 27 Cdo 2731/2019, ze dne 30. 6. 2021, vyjádřil právní názor na problematiku schvalování nabytí vlastních akcií. Nejvyšší soud stanovil dva hlavní právní závěry.
Jednak, ustanovení § 301 odst. 1 písm. a) z. o. k. je nezbytné vykládat tak, že rozhodnutí valné hromady, které statutární orgán akciové společnosti (resp. jeho členy) opravňuje k realizaci nabývání vlastních akcií, nelze přijmout (dodatečně) poté, kdy k nabývání vlastních akcií došlo. Usnesení valné hromady přijaté v rozporu s právě uvedeným výkladem je usnesením v záležitosti, o které valná hromada nemá působnost rozhodnout – tedy unesením, na které se hledí, jako by nebylo přijato (§ 45 odst. 1 z. o. k. ve spojení s § 245 o. z.). Dále, nabývání vlastních akcií nelze ztotožňovat jen s okamžikem, v němž došlo anebo má dojít k převodu či přechodu vlastnického práva k akciím společnosti, ale realizaci nabývání vlastních akcií je třeba chápat šířeji, neboť k nabývání vlastních akcií ve smyslu § 301 z. o. k. dochází již v časovém okamžiku, ve kterém je započata právně závazná fáze procesu, který má k nabývání vlastních akcií vést. Tímto časovým okamžikem je tedy i chvíle, v níž je učiněn veřejný návrh na koupi vlastních akcií.
Požadavek, aby se valná hromada usnesla na nabývání vlastních akcií společnosti [§ 301 odst. 1 písm. a) z. o. k.] odráží předpisy práva Evropské unie. Jedná se o transpozici článku 60 odst. 1 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1132 ze dne 14. 6. 2017 o některých aspektech práva obchodních společností (dále jen „směrnice č. 2017/1132“); dříve článku 21 odst. 1 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/30/EU ze dne 25. 10. 2012, resp. článku 19 odst. 1 písm. a) druhé směrnice Rady ze dne 13. 12. 1976.
V kontextu evropské předlohy je přitom zapotřebí vnímat rozhodnutí valné hromady, kterým se usnáší na nabytí vlastních akcií [§ 301 odst. 1 písm. a) z. o. k.], jako rozhodnutí, které statutární orgán akciové společnosti (resp. jeho členy) opravňuje (v přeneseném slova smyslu „zmocňuje“) nabývání vlastních akcií realizovat. To se podává nejen z českého znění článku 60 odst. 1 písm. a) směrnice č. 2017/1132 („nabytí je schváleno valnou hromadou“), ale i z jiných jazykových verzí téhož ustanovení („authorisation is given by the general meeting“, „die Genehmigung für den Erwerb wird von der Hauptversammlung erteilt“, atd.). Shodnému závěru ostatně odpovídá i dikce § 301 odst. 1 písm. a) z. o. k. („jen pokud se na nabytí vlastních akcií usnesla valná hromada“) a § 301 odst. 2 z. o. k. [„usnesení valné hromady podle odstavce 1 písm. a) upraví podrobnosti předpokládaného nabytí akcií…“]. S jazykovým výkladem v tomto případě koresponduje také smysl a účel citovaných ustanovení, který spočívá v ochraně majetku společnosti, resp. jejího základního kapitálu (a tedy – přeneseně – též v ochraně majetkové účasti akcionářů), a tím i v ochraně věřitelů společnosti (srov. bod 40 recitálu směrnice č. 2017/1132).
Nejvyšší soud proto nemá pochyb o tom, že „souhlas“ k nabývání vlastních akcií – ať již společností samotnou, či prostřednictvím třetí osoby nebo na účet osoby společností ovládané (§ 320 z. o. k.) – je v intencích § 301 odst. 1 písm. a) z. o. k. zapotřebí udělit před tím, než k nabývání vlastních akcií dojde.
Následky porušení povinnosti předchozího rozhodnutí valné hromady jsou upraveny v § 308 z. o. k. Chybějící rozhodnutí valné hromady, která by se usnesla na nabývání vlastních akcií [§ 301 odst. 1 písm. a) z. o. k.], zásadně – jednal-li převodce akcií v dobré víře – nezpůsobuje neplatnost právního jednání, na základě kterého k nabývání vlastních akcií bez „souhlasu“ valné hromady dochází (§ 308 odst. 1 z. o. k.).
Zvýšená ochrana právního postavení osob, které na společnost převedly její akcie v dobré víře, je ovšem vyvážena dodatečnými povinnostmi, které jsou uloženy společnosti. Nabude-li totiž vlastní akcie bez „souhlasu“ valné hromady, je povinností společnosti tyto akcie zcizit do 1 roku ode dne jejich nabytí, případně takové akcie zrušit a snížit základní kapitál (§ 308 odst. 2 z. o. k., který je transpozicí čl. 62 směrnice č. 2017/1132). Přitom platí, že nesplní-li společnost tyto své povinnosti, může ji soud i bez návrhu zrušit a nařídit její likvidaci (§ 308 odst. 3 z. o. k.).
Právě s odkazem na tyto následky porušení povinností stanovených pro nabývání vlastních akcií (dopadající nikoli na převodce akcií, ale na společnost) je podle přesvědčení Nejvyššího soudu nezbytné odmítnout možnost dodatečného „schválení“ dříve realizovaného nabývání vlastních akcií. Při opačném výkladu by byli akcionáři vystaveni nepřiměřenému tlaku ze strany statutárního orgánu společnosti [v poměrech německé právní úpravy obdobně například Merkt, H. § 71 In Hirte, H., Mülbert, P., Roth, M. (Hrsg.) Aktiengesetz: Großkommentar. Band 3. Teilband 2. Berlin: De Gruyter, 2018, Rn. 261; Oechsler, J. § 71 In Goette, W., Habersack, M., Kalss, S. (Hrsg.) Münchener Kommentar zum Aktiengesetz. Band 1. 5. Aufl. München: C. H. Beck, 2019, Rn. 207]. Statutární orgán již totiž nabývání vlastních akcií realizoval a nyní by akcionáře fakticky stavěl „před hotovou věc“ s tím, že pokud valná hromada dodatečný „souhlas“ s již realizovaným nabytím vlastních akcií neudělí, nastoupí pro společnost nepříznivé následky [relativně krátká (roční) lhůta ke zcizení protiprávně nabytých akcií, eventuálně povinnost tyto akcie zrušit, či v krajním případě až rozhodnutí soudu o zrušení společnosti].
Podle Nejvyššího soudu je proto nezbytné vykládat § 301 odst. 1 písm. a) z. o. k. tak, že rozhodnutí valné hromady, které statutární orgán akciové společnosti (resp. jeho členy) opravňuje k realizaci nabývání vlastních akcií, nelze přijmout (dodatečně) poté, kdy k nabývání vlastních akcií došlo.
Má-li být udržen popsaný smysl zákazu dodatečného „schvalování“ dříve realizovaného nabývání vlastních akcií, je třeba trvat na tom, že usnesení valné hromady přijaté v rozporu s právě uvedeným výkladem § 301 odst. 1 písm. a) z. o. k. je usnesením v záležitosti, o které valná hromada nemá působnost rozhodnout – tedy unesením, na které se hledí, jako by nebylo přijato (§ 45 odst. 1 z. o. k. ve spojení s § 245 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Pokud by dodatečné přijetí usnesení bylo toliko důvodem pro vyslovení jeho neplatnosti, byli by akcionáři tak jako tak postaveni „před hotovou věc“ s tím, že by se výše popsaný nepřiměřený tlak pouze přesunul do roviny rozhodování, zda (protiprávně přijaté) usnesení napadnout či nikoliv.
Ze stejného důvodu nelze nabývání vlastních akcií ztotožňovat jen s okamžikem, v němž došlo anebo má dojít k převodu či přechodu vlastnického práva k akciím společnosti. Realizaci nabývání vlastních akcií je třeba chápat šířeji. Obecně je zapotřebí vycházet z toho, že k nabývání vlastních akcií ve smyslu § 301 z. o. k. dochází již v časovém okamžiku, ve kterém je započata právně závazná fáze procesu, který má k nabývání vlastních akcií vést. Tímto časovým okamžikem je tedy i chvíle, v níž je učiněn veřejný návrh na koupi vlastních akcií. Při opačném výkladu by byli akcionáři opět nuceni volit mezi tím, zda vadu (doposud protiprávního) procesu nabývání vlastních akcií zhojí udělením dodatečného „souhlasu“, či zda společnost vystaví sankcím – ať již zákonným (pro případ, že k nabývání vlastních akcií bez „souhlasu“ valné hromady dojde), anebo smluvním (pro případ, že společnost vlastní akcie nakonec nenabude).
Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že souhlasil-li odvolací soud se závěry soudu prvního stupně, podle kterých je možné, aby se valná hromada (dodatečně) usnesla i na nabývání vlastních akcií, které již bylo realizováno (s tím, že v projednávané věci nabyla dceřiná společnost akcie společnosti teprve 3. 10. 2017), není jeho právní posouzení věci správné. Je tomu tak jednak proto, že rozhodnutí valné hromady, které statutární orgán akciové společnosti (resp. jeho členy) opravňuje k realizaci nabývání vlastních akcií, nelze udělit (dodatečně) poté, kdy k nabývání vlastních akcií došlo, a jednak proto, že realizací nabývání vlastních akcií je zapotřebí rozumět i okamžik, v němž je učiněn veřejný návrh na koupi vlastních akcií.