Ustanovení § 1139 odst. 2 o. z. nedává možnost, aby rovnodílný spoluvlastník žádal zrušení „rozhodnutí“ druhého rovnodílného spoluvlastníka. Jestliže takové „rozhodnutí“ vyvolá neshodu o další správě (užívání) věci, pak lze tento spor řešit žalobou na úpravu právních poměrů spoluvlastníků; jde-li o spor o užívání věci, půjde o žalobu na úpravu tohoto užívání
Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 1014/2022, ze dne 22. 11. 2022 definoval povahu „rozhodnutí“ rovnodílného spoluvlastníka (spoluvlastníka, kterému náleží ideální polovina věci) a vztah takového projevu vůle k rozhodnutím ve smyslu § 1139 o. z.
Podle názoru Nejvyššího soudu České republiky je rozhodnutím ve smyslu § 1139 o. z. jen rozhodnutí většiny spoluvlastníků, resp. většinového spoluvlastníka; nemůže jít o „rozhodnutí“ rovnodílného spoluvlastníka.
Jestliže rovnodílný spoluvlastník (tedy spoluvlastník, kterému náleží stejně jako druhému spoluvlastníkovi ideální polovina věci) oznámí druhému spoluvlastníkovi, jak hodlá sám postupovat při správě (užívání) společné věci, nemá takový projev vůle za následek vznik povinnosti druhého spoluvlastníka, který není povinen zamýšlený postup trpět. To platí i v případě, že by vzhledem k obsahu takového projevu vůle šlo o návrh na uzavření dohody o správě; ani v tomto případě nevznikne adresátovi povinnost na návrh odpovědět, tím méně trpět zamýšlené jednání.
Slova zákona „způsobem uvedeným v odstavci 1 soud rozhodne také tehdy…“ (§ 1139 odst. 2 o. s. ř.) se vztahují k případům, kdy se při rozhodování o společné věci nedosáhlo potřebné většiny a spoluvlastník žádá, aby soud uspořádal právní poměry spoluvlastníků podle slušného uvážení. Ustanovení § 1139 odst. 2 o. z. tak nedává možnost, aby rovnodílný spoluvlastník žádal zrušení „rozhodnutí“ druhého rovnodílného spoluvlastníka. Jestliže takové „rozhodnutí“ vyvolá neshodu o další správě (užívání) věci, pak lze tento spor řešit žalobou na úpravu právních poměrů spoluvlastníků; jde-li o spor o užívání věci, půjde o žalobu na úpravu tohoto užívání.