Ústavní soud se ve stanovisku pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 62/25 ze dne 17. 12. 2025 zabýval vztahem tzv. "komunální ústavní stížnosti" a "obecné ústavní stížnosti" v případě, kdy územně samosprávní celky namítají porušení ústavního práva na samosprávu.
Ústavní soud podle článku 87 odst. 1 písm. c) Ústavy České republiky rozhoduje o ústavní stížnosti orgánů územní samosprávy proti nezákonnému zásahu státu. Jde o tzv. komunální ústavní stížnost jako zvláštní typ ústavní stížnosti. Komunální ústavní stížnost se odlišuje od obecné ústavní stížnosti, neboť zatímco v řízení o obecné ústavní stížnosti je příslušnost Ústavního soudu dána výhradně v případě porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele, v případě komunální ústavní stížnosti Ústavní soud posuzuje rovněž i zákonnost zásahu státu. Tvrzeným nezákonným zásahem státu do ústavního práva na územní samosprávu může být např. rozhodnutí správního soudu o zrušení územního plánu či jeho části.
Plénum Ústavního soudu ve stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st. 62/25 ze dne 17. 12. 2025 vyjasnilo, že k ochraně práva na územní samosprávu slouží primárně komunální ústavní stížnost podle článku 87 odst. 1 písm. c) Ústavy České republiky. Aktivní legitimaci k podání komunální ústavní stížnosti má podle ust. § 72 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu výlučně zastupitelstvo obce nebo vyššího územního samosprávného celku (kraje). Pokud stěžovatel ke komunální ústavní stížnosti nepřiloží usnesení zastupitelstva dokládající jeho vůli takovou ústavní stížnost podat, posoudí ji Ústavní soud jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou a odmítne ji. Aktivně legitimovaným orgánem je výhradně zastupitelstvo obce nebo kraje, nikoliv rada, starosta (hejtman) ani jiný orgán obce či kraje.
Obec nebo kraj může samozřejmě podat rovněž obecnou ústavní stížnost, avšak pouze při tvrzeném porušení základních práv a svobod, přičemž právo na samosprávu do základních práv a svobod nepatří. Obecná ústavní stížnost je možná jen při vystupování obce nebo kraje v soukromoprávních situacích (tedy nikoliv v postavení vrchnostenském), například při nakládání s majetkem nebo v oblasti zabezpečování některých veřejných služeb.
Stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 62/25 ze dne 17. 12. 2025 zároveň překonalo dřívější právní názor vyjádřený v nálezu sp. zn. I. ÚS 178/15, podle kterého bylo možné se domáhat ochrany práva na územní samosprávu i v řízení o obecné ústavní stížnosti.
Lze tedy shrnout, že plénum Ústavního soudu dospělo k závěru, že k ochraně práva na samosprávu slouží výlučně řízení o komunální ústavní stížnosti. Právo na samosprávu není základním právem nebo svobodou ve smyslu článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky. Aktivní legitimaci k podání komunální stížnosti má pouze zastupitelstvo obce či kraje. Aby se Ústavní soud komunální ústavní stížností mohl zabývat, musí zastupitelstvo doložit, že v zákonem stanovené lhůtě pro komunální ústavní stížnost usnesením projevilo vůli komunální stížnost podat.
K danému stanovisku soudci Ústavního soudu učinili odlišné stanovisko (tzv. disent), který se týkal pouze povinnosti vydat usnesení zastupitelstva ve dvouměsíční lhůtě pro podání komunální ústavní stížnosti, přičemž s ostatními závěry stanoviska souhlasili. Disent zdůraznil, že tento požadavek se odlišuje od obecné ústavní stížnosti, kdy může stěžovatel doložit speciální plnou moc advokáta i po uplynutí lhůty k podání stížnosti, bez ohledu na datum podpisu. Podobně může právnická osoba u obecné ústavní stížnosti projevit souhlas s podáním ústavní stížnosti svými statutárními orgány i po uplynutí lhůty, pokud advokát stížnost podal včas.