Ústavní soud v nálezu sp. zn. IV.ÚS 2431/21, ze dne 19. 7. 2022 posuzoval otázku aktivní legitimace k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy, zejména zda napadené opatření obecné povahy musí ukládat povinnost přímo navrhovateli či zda postačí tvrzení, že navrhovatel je napadeným opatřením obecné povahy dotčen na svých právech.

Podle Ústavního soudu k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části podle § 101a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, není nutné, aby napadené opatření obecné povahy ukládalo povinnost navrhovateli, ale postačí logicky konsekventní a myslitelné tvrzení, že navrhovatel jím je dotčen na svých právech. Není-li takové dotčení náležitě posouzeno, dojde k porušení základního práva navrhovatele na přístup k soudu zaručené v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.

Nastavení soukromí

Soubory cookie používáme, abychom mohli přizpůsobit obsah konkrétním uživatelům a analyzovat návštěvnost našeho webu. Kliknutím na možnost „Povolit vše“ s tím souhlasíte. Předvolby můžete spravovat tlačítkem Nastavení soukromí. Svůj souhlas můžete kdykoli odvolat. Informace o cookies