Nejvyšší soud se v rozsudku sp. zn. 26 Cdo 2846/2024, ze dne 23. 7. 2025 zabýval způsobilostí pasivně započítávané pohledávky k započtení.
Podle právního názoru Nejvyššího soudu jde-li o pasivně započítávanou pohledávku, předpokladem započtení proti jiné pohledávce je splnitelnost daného dluhu (§ 1982 odst. 1 o. z. ad fine), nikoli jeho splatnost. Splnitelnost dluhu je dána okamžikem, od kterého je dlužník oprávněn závazek splnit.
Povinnost nájemce platit nájemné vzniká zásadně účinností nájemní smlouvy (§ 2201 o. z.). Pro posouzení, zda žalobce mohl k započtení použít pohledávku z titulu nájemného a služeb za měsíce červen, červenec a srpen 2015, tudíž není podstatné, zda smluvní strany sjednaly možnost výpovědi s jednoměsíční výpovědní dobou či bez výpovědní doby, ani to, zda nájemné a služby za uvedené měsíce již byly splatné, podstatné je pouze to, zda (od kdy) byl nájemce oprávněn svůj dluh splnit. Odvolací soud měl proto vyložit předmětnou smlouvu o nájmu nebytových prostor, zejména její ustanovení o splatnosti nájemného, a posoudit, zda tam sjednaný čas plnění je časem plnění ve prospěch obou stran, ve prospěch dlužníka či ve prospěch věřitele a v závislosti na tom také, zda nájemce mohl nájemné za uvedené měsíce zaplatit předčasně. Bylo-li by tomu tak, šlo by o pohledávku splnitelnou a jejímu započtení by nic nebránilo.