Lze zrušit dohodu o zrušení smlouvy o zřeknutí se dědického práva? Způsobuje nepřesnost v označení osoby notáře, který původní smlouvu o zřeknutí se dědického práva sepsal, zdánlivost zrušovací dohody? Právě tyto otázky řešil Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 24 Cdo 1323/2025, ze dne 18. 6. 2025. Podle právního názoru Nejvyššího soudu České republiky je smlouva o zřeknutí se dědického práva (tzv. renunciační smlouva) podle § 1484 o. z. dvoustranným právním jednáním mezi (budoucím) zůstavitelem a pravděpodobným (presumptivním či budoucím) dědicem (renunciantem), který se zříká svého (budoucího) dědického práva po zůstaviteli. Ujednání (dohoda) o zrušení smlouvy o zřeknutí se dědického práva je rovněž dvoustranným právním jednáním mezi zůstavitelem a renunciantem, jímž se ruší práva a povinnosti plynoucí z mezi nimi dříve uzavřené smlouvy o zřeknutí se dědického práva. Při posuzování její určitosti je třeba postupovat v souladu s interpretačními pravidly dle § 555 a násl. o. z. a dát přednost výkladu, který nezakládá neplatnost právního jednání.
Nepřesnost v označení osoby notáře, který původní renunciační smlouvu sepsal, nezpůsobuje sama o sobě neurčitost či zdánlivost zrušovací dohody, lze-li i přesto bez pochybností dovodit, která konkrétní smlouva měla být zrušena (např. proto, že mezi stranami byla v daném období uzavřena jediná taková smlouva).
