Advokátní kancelář Achour & Partners úspěšně zastupovala bývalého člena statutárního orgánu městské společnosti v precedentním soudním sporu o náhradu tvrzené škody v řádech desítek milionů korun z titulu údajného porušení péče řádného hospodáře při investici do rekonstrukce, oprav a modernizace budovy. Soud vůbec poprvé uznal nutnost odlišného právního posouzení péče řádného hospodáře u tzv. „servisních městských společností“
Advokátní kancelář Achour & Partners úspěšně zastupovala bývalého člena statutárního orgánu významné městské obchodní společnosti v prvním i druhém stupni řízení o náhradu tvrzené škody z titulu údajného porušení péče řádného hospodáře při přípravách a posuzování investičního záměru rekonstrukce, oprav a modernizace budovy tvořící součást sportovního a volnočasového areálu.
Řízení bylo v řadě zkoumaných právních otázek precedentní. Soudy se, mimo jiné, zabývaly povahou městských obchodních společností, povahou pokynu uděleného statutárnímu orgánu jediným akcionářem v působnosti valné hromady, možností městské společnosti realizovat potenciálně neziskový investiční záměr či rozsahem podkladů, resp. informací, které musí statutární orgán městské společnosti při posuzování realizace tohoto investičního záměru zajistit, aby postupoval s péčí řádného hospodáře.
Odvolací soud mimo jiné uzavřel, že péči řádného hospodáře při posuzování investičního záměru je třeba jinak hodnotit u standardní obchodní společnosti usilující čistě o maximalizaci zisku (např. u výrobní společnosti při pořizování nové výrobní linky) a jinak u tzv. "městské servisní společnosti", která byla založena městem fakticky proto, aby plnila městem svěřené úkoly (např. údržbu veřejné zeleně, provoz a správu sportovišť či městského koupaliště, provoz pohřebiště apod.).
Odvolací soud zejména konstatoval, že městské servisní společnosti mohou z vůle města zajišťovat i činnosti, které pro ně samotné (jako pro obchodní společnosti podle soukromého práva) sice (samy o sobě) nejsou ziskové, ale které jinak slouží městu (jako akcionáři či společníkovi městské servisní společnosti) a jeho občanům (viz např. právě údržba veřejné zeleně či provoz koupaliště). Jinými slovy, otázky ziskovosti a dodržení péče řádného hospodáře mohou mít v poměrech městských servisních společností odlišný kontext, a je proto třeba je zkoumat šířeji, než jak je tomu u společností vlastněných ryze soukromými subjekty.
Proto odvolací soud uzavřel, že pokud statutární orgán městské servisní společnosti zvažuje (a svému jedinému akcionáři doporučí ke schválení) realizaci určitého investičního záměru, který nemusí být nutně návratný, popř. ziskový, ale který má sloužit městu a jeho občanům (např. vybudování a provoz nového sportoviště či rozšíření sortimentu služeb pro občany), nejedná se (bez dalšího) o postup v rozporu s péčí řádného hospodáře. To platí i v případě, že statutární orgán k posouzení tohoto investičního záměru zajistí podklady primárně z interně a lokálně známých a dostupných informací, tedy bez toho, aby zajišťoval detailní či odborně zpracované externí analýzy např. o ekonomice budoucího provozu zamýšleného záměru.