Nejvyšší soud České republiky se v rozsudku sp. zn. 23 Cdo 987/2019, ze dne 11. 6. 2020 vyjádřil k otázce částečného plnění závazku s účinky uznání zbytku dluhu podle staré právní úpravy v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v aplikovatelném znění.
Plní-li dlužník dluh v dohodnutých splátkách, nejde o částečné plnění závazku s účinky uznání zbytku dluhu ve smyslu § 407 odst. 3 obchodního zákoníku, neboť jednotlivé dohodnuté splátky jsou dílčím plněním, nikoliv částečným plněním závazku. O dílčí plnění jde v případě, kdy závazek je podle dohody stran ze zákona nebo z rozhodnutí soudu (státního orgánu) rozdělen na několik relativně samostatných, zřetelně oddělených plnění, která samostatně (většinou postupně) dospívají (např. plnění dluhu sjednané ve splátkách). Pokud tedy žalovaný platil žalobkyni dohodnuté splátky, jedná se o postupné plnění závazku, splátky jsou samostatným závazkem, a skutečnost, že žalovaný splátky platil, neznamená, že tím uznal dluh, který zde žalobkyně postupně navyšovala. Nejedná se o částečné plnění ve smyslu § 407 odst. 3 obchodního zákoníku, z něhož by bylo možno usuzovat, že plněním dlužník uznává i zbytek závazku.