Evropský soud pro lidská práva (ESLP) se ve svém rozhodnutí ze dne 25. 9. 2020 Miljevic proti Chorvatsku, číslo stížnosti 68317/13 zabýval kolizí práva na ochranu osobnosti se svobodou projevu v souvislosti s obhajobou obžalovaného.
Evropský soud pro lidská práva úvodem stanovil, že v souvislosti s postavením stěžovatele jako obžalovaného a následně obviněného v trestním řízení je vedle svobody projevu třeba vzít v potaz i právo na spravedlivý proces. Obviněného za výroky učiněné v rámci obhajoby lze pro pomluvu trestně stíhat pouze tehdy, pokud se obviněný vyjadřuje k věcem nesouvisejícím s projednávaným skutkem, zejména pokud neopodstatněně obviní některého z účastníků trestního řízení nebo jakoukoli třetí osobu z trestněprávního nebo jiného protiprávního jednání.
V posuzovaném případě ESLP dospěl k závěru, že rozhodnutí vnitrostátního soudu o odsouzení stěžovatele pro pomluvu za výrok (skutkové tvrzení) o manipulaci osobou blízkou trestnímu řízení se svědky jako součást závěrečné řeči (tedy výkonu obhajoby) bylo nesprávné s ohledem na to, že vnitrostátní soud nevzal v potaz významné skutečnosti, které mohly být faktickým podkladem pro výrok stěžovatele, a ten se proto zakládal na pravdivém skutkovém základě.
Při zhodnocení celého kontextu pronesení výroku stěžovatele (výrok byl součástí závěrečné řeči jako výkonu práva na obhajobu) dospěl ESLP k závěru, že ačkoliv byl pronesený výrok stěžovatele excesivní, nezaložil neopodstatněné obvinění třetí osoby, a náleží mu proto ochrana.