Focus

Autorský zákon prostřednictvím § 38d upravuje zákonnou licenci k dílům architektonickým a reflektuje tak zásadu účelovosti užití stavby, která zpravidla slouží k praktickému využití. Do autorského práva proto nezasahuje ten, kdo "architektonické dílo užije pro účely udržovacích prací anebo změny dokončené stavby". Toto oprávnění je však limitováno mírou nezbytně nutnou, opodstatněností významu architektonického díla, spravedlností takového požadavku a informační povinností o úmyslu takového jednání vůči autorovi díla.

V developerské praxi často dochází k situacím, kdy je nutné stavbu, která je vyjádřením architektonického díla, změnit. Vyvstávají tak nové právní situace, které je nezbytné řešit, zejména otázky nezbytnosti získání souhlasu autora. Práva vlastníka stavby a práva autora se často dostávají do vzájemného střetu.

Právo na změnu architektonického díla bez souhlasu autora

I pro architektonická díla platí východisko, že jakýkoli zásah do autorského díla (změna nebo spojení architektonického díla s jiným autorským dílem) vyžaduje souhlas autora, za předpokladu, že zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), v platném znění ("Autorský zákon") nestanoví jinak. V praxi však dochází často k situacím, kdy je nutné stavbu, která je vyjádřením architektonického díla změnit. Může se jednat o nezbytnost navýšení administrativní budovy o další patro za účelem zvýšení kapacity, propojení budovy nádraží se stavbou dráhy metra nebo úpravy terasy rodinného domu na zimní zahradu.[1] Při rozhodnutí vlastníka stavby rekonstruovat nebo dostavět stavbu, která je vyjádřením architektonického díla, je nezbytné posouzení, zda a do jaké míry je vlastník povinen získat souhlas autora architektonického díla. Z právního hlediska je významným rozlišením mezi změnou (i) stavby ve fázi rozestavěnosti a (ii) změnou dokončené stavby.

Změny dokončené stavby

Autorský zákon prostřednictvím § 38d upravuje zákonnou licenci k dílům architektonickým a reflektuje tak zásadu účelovosti užití stavby, která zpravidla slouží k praktickému využití. Do autorského práva proto nezasahuje ten, kdo "architektonické dílo užije pro účely udržovacích prací anebo změny dokončené stavby". Toto oprávnění je však limitováno mírou nezbytně nutnou[2], opodstatněností významu architektonického díla, spravedlností takového požadavku[3] a informační povinností o úmyslu takového jednání vůči autorovi díla.

Česká soudní praxe k výkladu § 38d Autorského zákona dosud nevytvořila ustálenou soudní judikaturu. Přesto na rozsudek Vrchního soudu v Praze[4], který se zabýval posouzením oprávněnosti provedení změny dokončeného architektonického (urbanistického) díla. Žalobce pro žalovaného zpracoval architektonický návrh úpravy veřejných ploch (náměstí) včetně návrhu veřejného osvětlení. V souvislosti s plánovanou výměnou pouličních lamp byl podán návrh na vydání předběžného opatření o uložení povinnosti zdržet se jakéhokoli zásahu do veřejného osvětlení, a dále návrh na zaplacení přiměřeného zadostiučinění za způsobenou újmu a uveřejnění omluvy.

Žalobce svou žádost zdůvodnil právem na nedotknutelnost architektonického díla (výměnu veřejného osvětlení navrhovatel považoval za zásah do jeho osobnostních práv). Žalovaný naproti tomu argumentoval tím, že změna veřejného osvětlení byla nezbytně nutná s ohledem na to, že stávající pouliční lampy nesplňovaly bezpečnostní, ekonomické ani estetické požadavky s odkazem na ustanovení § 38d Autorského zákona. K odbornému posouzení architektonického díla byl přizván znalec, který dospěl k závěru, že výměnou došlo k zásahu do uměleckého pojetí díla (došlo ke snížení hodnoty díla). Zásah omezující autorská práva byl podroben tzv. tříkrokovému testu, ale s ohledem na závěry znalce o snížení hodnoty díla nedošlo k splnění předpokladů zákonné licence.

Jakkoli se výše uvedené rozhodnutí zabývá aplikací § 38d Autorského zákona, nepřibližuje žádným způsobem výklad uvedeného ustanovení. 

Německá doktrína vychází z tří hlavních výkladových hledisek, která mohou být potenciálně aplikována i v rámci české právní úpravy. Podle německých soudů je na prvním místě při kolizi autorských práv autora a vlastnického práva vlastníka stavby třeba zohlednit účel změny, respektive účel architektonického díla, ke kterému bylo vytvořeno.

Německá doktrína vychází z tří hlavních výkladových hledisek, která mohou být potenciálně aplikována i v rámci české právní úpravy. Podle německých soudů je na prvním místě při kolizi autorských práv autora a vlastnického práva vlastníka stavby třeba zohlednit účel změny, respektive účel architektonického díla, ke kterému bylo vytvořeno. Platí, že "změna stavby proto může být provedena v některých případech i bez souhlasu autora stavby, pokud však zamýšlená změna vychází z potřeby a účelu, ke kterému má stavba sloužit. I změna provedená v souladu s účelem stavby musí současně ctít charakter díla, a tedy tvůrčí výsledek činnosti autora zásadně nezměnit a rozhodně neznetvořit"[5]. Jako dovolená změna stavby bylo německými soudy vyhodnoceno například rozšíření budovy školy s tím, že "samotné rozložení budov v areálu školy není v konkrétním případě určující pro celkovou hodnotu architektonického díla, neboť samotné rozložení budov v areálu vykazuje spíše nižší míru tvořivosti a není pro autorské dílo rozhodným aspektem"[6], a dále přestavba vnitřní části kostela, v jejímž důsledku došlo ke "zmenšení oltářní části a naopak k rozšíření části pro sezení návštěvníků s ohledem na objektivní změnu ve vedení liturgie"[7], neboť "autor stavbu vytvořil pro určitý účel, zde provoz kostela, který nebyl přestavbou změněn, ale naopak byl dotvořen tak, aby mohl stále odpovídat svému účelu"[8].

Druhým výkladovým hlediskem německé judikatury je význam změny díla, tedy nutnost posouzení souladu provedení změny s provedením autorského díla. Předmětem posouzení tak konkrétně může být "v jaké části díla je změna díla prováděna, tedy zda prováděná změna zohledňuje určující rysy architektonického díla" s tím, že "prováděný zásah bude odůvodněn především tehdy, když vychází z účelu stavby a současně je proveden na té části díla, která nemění zásadní podstatu stavby"[9]

Třetí hledisko se vztahuje k oprávněnosti volby konkrétní změny, tedy "soud by měl především zohlednit, zda konkrétní sporná změna je v mezích oprávněného zásahu, a nikoli v zásadě spekulovat, zda změna měla být provedena jiným (…) způsobem"[10].

Změny stavby ve fázi rozestavěnosti

Druhým výkladovým hlediskem německé judikatury je význam změny díla, tedy nutnost posouzení souladu provedení změny s provedením autorského díla.

Změnu stavby ve fázi rozestavěnosti (tj. v rámci její přípravy nebo výstavby) Autorský zákon na rozdíl od dokončené stavby výslovně nepředvídá, proto je každou odchylku třeba posuzovat individuálně s přihlédnutím ke všem okolnostem daného případu. Právní rámec individuálního posouzení poskytuje § 29 odst. 1 Autorského zákona, tedy že "výjimky a omezení práva autorského lze uplatnit pouze ve zvláštních případech stanovených v tomto zákoně a pouze tehdy, pokud takové užití díla není v rozporu s běžným způsobem užití díla a ani jím nejsou nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora". Relevantním je dále ustanovení § 2375 odst. 2 zákona č. 89/2012, občanský zákoník, v platném znění, které stanoví, že "nabyvatel smí dílo nebo jeho název upravit či jinak měnit, jen bylo-li to ujednáno, ledaže se jedná o takovou úpravu nebo jinou změnu, u níž lze spravedlivě očekávat, že by k ní autor vzhledem k okolnostem užití svolil; ani v takovém případě však nabyvatel nesmí dílo nebo jeho název upravit nebo jinak změnit, vyhradil-li si autor svolení a je-li nabyvateli taková výhrada známa".

Třetí hledisko se vztahuje k oprávněnosti volby konkrétní změny, tedy "soud by měl především zohlednit, zda konkrétní sporná změna je v mezích oprávněného zásahu, a nikoli v zásadě spekulovat, zda změna měla být provedena jiným (…) způsobem".

Možnou příčinou sporu může být např. situace, kdy má investor (objednatel) záměr realizovat prodej rozestavěné stavby a architekt s tím nesouhlasí.  Pokud totiž dojde k prodeji pozemku (jehož součástí je stavba ve fázi rozestavěnosti), je nový nabyvatel vlastnického práva k pozemku oprávněn vykonávat práva z územního rozhodnutí či stavebního povolení, která byla vydána jinému žadateli. Tato povolení jsou totiž správními akty in rem (správní rozhodnutí vázána k pozemku) a na právního nástupce přechází bez dalšího.[11] Vedle samotné otázky výkonu práv z územního rozhodnutí či stavebního povolení veřejnoprávní předpisy žádným způsobem neřeší autorskoprávní rovinu uvedené problematiky.

Při realizaci prodeje rozestavěné stavby (prodej projektu) si lze představit (minimálně) dvojí modelovou situaci:

  • Novému investorovi (objednateli) svědčí vedle práv z veřejnoprávních povolení i vlastnické právo k projektové dokumentaci včetně autorskoprávního oprávnění architektonické dílo užít, a proto se rozhodne dokončit výstavbu stavby podle původního řešení projektové dokumentace. K dokončení výstavby podle původního řešení projektové dokumentace je nezbytné získat nejenom vlastnické právo, ale i autorskoprávní oprávnění. Nedostatek práv k architektonickému dílu může mít na prodej projektu zásadní negativní dopad, a sice vznik nároku autora z porušení autorských práv.
  • Druhou možnou situací je rozhodnutí investora dokončit výstavbu podle nového řešení projektové dokumentace, která bude zpracována jiným subjektem než autorem původního architektonického řešení. V takovém případě je ale nezbytné získat souhlas autora architektonického díla, neboť dokončení stavby podle nové projektové dokumentace může představovat zásah do nedotknutelnosti architektonického díla anebo neoprávněné užití rozmnoženiny díla za předpokladu, že původní (již vystavěná) část budovy vykazuje určité jedinečné prvky, které jsou následně zakomponovány do následného stavebního řešení a představují jedinečný výsledek tvůrčí činnosti autora.

Zničení věci, kterou je architektonické dílo vyjádřeno

Změnu stavby ve fázi rozestavěnosti (tj. v rámci její přípravy nebo výstavby) Autorský zákon na rozdíl od dokončené stavby výslovně nepředvídá, proto je každou odchylku třeba posuzovat individuálně s přihlédnutím ke všem okolnostem daného případu.

Autorský zákon prostřednictvím § 9 odst. 4 stanoví, že vlastník věci "jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno, není povinen tuto věc udržovat a chránit před jejím zničením, není-li dohodnuto či nevyplývá-li ze zákona jinak". Zničením věci (stavby) kterou je architektonické dílo vyjádřeno, nezanikají autorská práva autora. Tzv. potenciální ubikvitou[12] je vyjádřena skutečnost, že architektonické dílo (nehmotný statek) nelze spotřebovat.

Zničením věci (demolicí stavby) proto dojde pouze ke zničení hmotného substrátu rozmnoženiny architektonického díla. S ohledem na důsledné oddělení dispozice s právem autorským od dispozice s právem vlastnickým (nehmotné dílo je nezávislé na hmotném substrátu) nepředstavuje demolice stavby zásah do autorského práva, a jde o obecně dovolené právní jednání vlastníka stavby.  Přesto nelze vyloučit, že uvedené paradigma bude překonáno s ohledem na to, že "k zásahu do osobnostních práv autorských nemusí dojít jen zkomolením díla vyjádřeného stavbou, které je nadále vystaveno veřejnosti a které si veřejnost s autorem spojuje, ale i odstraněním významné stavby. Tento přístup je možné ospravedlnit tím, že architektonické dílo je tvořeno zpravidla pro konkrétní místo tak, aby tvořilo s ostatními sousedními díly nerušený celek". Vhodným postupem v případě záměru demolice stavby je proto získání předchozího výslovného souhlasu autora architektonického díla.

_____________________________________

[1] PAVLA SÝKOROVÁ: Autorské právo v architektuře. C. H. Beck, Praha 2018. s. 458.

[2]     Ta bude hodnocena vždy podle konkrétních okolností případu, přičemž limitem by mělo být zachování hodnoty díla. (viz CHALOUPKOVÁ, H., HOLÝ, P. § 38d []. In: CHALOUPKOVÁ, H., HOLÝ, P. Autorský zákon. 5. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, s. 105.)

[3]     Jak konkrétně soudy postupují při hodnocení těchto kritérií je nejasné s ohledem na skutečnost, že k této problematice nebylo dosud vydáno rozhodnutí soudu vyšší instance.  

[4]     Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 2. prosince 2015, sp. zn. 5 Co 15/2015.

[5]     VALOUŠEK, M., Změna architektonického díla bez souhlasu autora dle výkladových hledisek německé judikatury. Právní rozhledy. 2018, č. 8, s. 293-296.

[6]     Tamtéž.

[7]     Tamtéž.

[8]     Tamtéž.

[9]     Tamtéž.

[10]     Tamtéž.

[11]    Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. února 2012 sp. zn. 1 AS 73/2011.

[12]    Tamtéž.