Klimatická žaloba: Podle rozhodnutí Městského soudu v Praze musí Česká republika zpřísnit opatření, která slouží ke zmírnění či zpomalení změny klimatu
Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí konstatoval, že kroky, které Česká republika podniká ve snižování emisí a zmírňování klimatické změny, nejsou dostatečné. Podle názoru soudu, tak Česká republika porušuje práva občanů a neplní cíle, které vychází z mezinárodních dohod.
Městský soud v Praze v řízení vedeném pod spis. zn. 14 A 101/2021 rozhodl o správní žalobě podané dne 21. 4. 2021 spolkem Klimatická žaloba ČR proti Vládě České republiky a ministerstvům dopravy, průmyslu a obchodu, zemědělství a životního prostředí, kterou se žalobce domáhal (i) určení, že se žalovaní (Vláda České republiky a jednotlivá ministerstva) dopouštějí nezákonných zásahů do veřejných subjektivních práv žalobců (zejména práva na život, na ochranu zdraví, na přiměřené životní prostředí, ale i vlastnického práva, práva podnikat atd.) a (ii) uložení povinnosti žalovaným nepokračovat (respektive zákazu pokračovat) v porušování veřejných subjektivních práv žalobců. Na straně žalobců vystupovaly i fyzické osoby (zemědělci a lesníci), podle nichž ohrožují následky zvyšování emisí jejich právo na podnikání a soukromý majetek. Na straně žalobců byla rovněž obec Svatý Jan pod Skalou, podle které v důsledku klimatické změny byla tato obec poškozena povodněmi i suchem a utrpěly obecní zásoby vody i lesy v okolí.
Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí konstatoval, že kroky, které Česká republika podniká ve snižování emisí a zmírňování klimatické změny, nejsou dostatečné. Podle názoru soudu, tak Česká republika porušuje práva občanů a neplní cíle, které vychází z mezinárodních dohod. Klimatické závazky České republiky vycházejí především z Pařížské dohody a v budoucnu by se opatření v této oblasti měla řídit evropskou strategií Fit for 55, která usiluje o snížení celounijních uhlíkových emisí o 55 % do roku 2030. Česká republika v rámci řízení upozornila, že z Pařížské dohody nevyplývají žádné konkrétní postihy a že plnění strategie Fit for 55 je v průběhu.
Podle Městského soudu v Praze plán opatření obsažený v politice ochrany klimatu není dostatečný a stát je povinen (s odkazem na Pařížskou dohodu) omezovat emise skleníkových plynů tak, aby do roku 2030 docílil jejich 50% snížení ve srovnání s rokem 1990, což se se podle soudu nyní neděje. Podle názoru soudu musí mít stát také plán přesných mitigačních opatření směřujících k redukci emisí.
V rámci řízení byly rozporovány správnost a metodika některých vědeckých studií, které žalobci u soudu předložili. Rovněž tak vznikla odborná diskuse, zda byl vhodně zvolen typ žaloby.
Podle Městského soudu v Praze plán opatření obsažený v politice ochrany klimatu není dostatečný a stát je povinen (s odkazem na Pařížskou dohodu) omezovat emise skleníkových plynů tak, aby do roku 2030 docílil jejich 50% snížení ve srovnání s rokem 1990, což se se podle soudu nyní neděje. Podle názoru soudu musí mít stát také plán přesných mitigačních opatření směřujících k redukci emisí.
Česká republika podle Městského soudu v Praze vykonává dostatečně adaptační opatření, tedy přípravy na změny klimatu, a v tomto bodu byla žaloba zamítnuta.
Pařížská dohoda je celosvětovou dohodou o změně klimatu. Byla přijata smluvními stranami Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu v prosinci 2015. Dohoda představuje akční plán zaměřený na snížení globálního oteplování na úroveň nižší než 2°C. Provádí ustanovení Úmluvy a po roce 2020 má nahradit dosud platný Kjótský protokol.
Fit for 55 je balíček legislativních návrhů Evropské komise, které mají vést k 55% snížení evropských emisí skleníkových plynů do roku 2030 v porovnání s rokem 1990. Tento cíl je mezikrokem k dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050, ke kterému se Evropská unie právně zavázala.
Česká republika podle Městského soudu v Praze vykonává dostatečně adaptační opatření, tedy přípravy na změny klimatu, a v tomto bodu byla žaloba zamítnuta.
Soudní řízení za účelem stanovení povinnosti státu přijmout dostatečná opatření ke snižování emisí skleníkových plynů je velmi aktuálním právním tématem dotýkajícím se v širších souvislostech i průmyslu a obchodu. Samotné zdůvodnění závěrečného žalobního návrhu zdůrazňuje, že "soud nemůže žalovaným uložit povinnost provést konkrétní kroky a zvolit konkrétní řešení problému (…) Na druhou stranu dle § 87 odst. 2 s. ř. s. správní soudy mohou určit, že provedený zásah byl nezákonný, a trvá-li tento zásah, mohou zakázat správnímu orgánu, aby v porušování žalobcova práva pokračoval". A právě takového výroku se žalobce v projednávané věci domáhal.
Vývoj a průběh klimatických sporů je zajímavé analyzovat nejenom kvůli rozsáhlé právní argumentaci, ale zejména i s ohledem na objevující se strategii ekologických aktivistů ovlivnit prostřednictvím klimatických žalob chování subjektů v oblasti průmyslu a obchodu (prostřednictvím uplatňování nároků na náhradu újmy).