Transakční praxe: Vybrané motivy přeměn obchodních společností
Ekonomické subjekty volí Přeměny většinou z transakčních důvodů, protože chtějí provést transfer jmění.
Na základě přeměn obchodních společností [1] ("Přeměny") dochází k fúzím (slučování, splynutí), rozdělením (rozdělení, odštěpení), změnám právní formy obchodních společností, převodům jmění na společníka popřípadě k přeshraničním přemístěním sídla obchodních společností. Přeměny jsou regulovány zejména v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění ("OZ") a v zákoně č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, v platném znění. Motivů pro uskutečnění Přeměn je několik.
Ekonomické subjekty volí Přeměny většinou z transakčních důvodů, protože chtějí provést transfer jmění.
Přidruženým motivem je pak hledisko řízení rizik. V rámci Přeměn jsou totiž přesněji vymezeny práva a povinnosti jejich účastníků běžně plynoucí z ekonomických transakcí, a to i práva a povinnosti, které nejsou na první pohled zjevné.
Přidruženým motivem je pak hledisko řízení rizik. V rámci Přeměn jsou totiž přesněji vymezeny práva a povinnosti jejich účastníků běžně plynoucí z ekonomických transakcí, a to i práva a povinnosti, které nejsou na první pohled zjevné. Jako příklad lze uvést právní institut § 1893 OZ, který může způsobit i při uzavření běžné kupní smlouvy nečekaný přechod dluhů na kupujícího. K takovým (nečekaným) situacím by v rámci Přeměn principiálně docházet nemělo.
Další nespornou výhodou Přeměn jsou jejich daňová a účetní specifika. Ekonomické subjekty mohou prostřednictvím Přeměn v rámci daňové optimalizace dosáhnout (za určitých podmínek) značných úspor oproti situacím, kdy by ekonomické transakce činily pouze s využitím běžných institutů, například koupě a prodeje.
Podstatnou motivaci poté představují čistě ekonomické důvody. Někdy je výhodné provést fúzi společností, protože je tak dosaženo tzv. úspor z rozsahu (optimalizují se firemní procesy, sníží se administrativa). V jiných případech je ekonomicky racionální učinit rozhodnutí opačné a z mateřské společnosti odštěpit divizi, pro níž byly interní pravidla této mateřské společnosti zatěžující.
Transakční důvody
Přeměny usnadňují ekonomické transakce, které spočívají v transferu jmění (zejména sloužícímu jako jmění investiční, respektive pro podnikání). V rámci několika kroků tak s využitím Přeměn společností lze docílit situace, kterou by bylo nezbytné jinými právními nástroji řešit složitě. Jednotlivé varianty Přeměn lze nahradit kombinací jiných právních jednání a ve výsledku tak skoro vždy dojít k podobnému cíli. Cesta k tomuto cíli ale může být v některých případech složitější a nákladnější.[2]
Jako příklad transakčního důvodu Přeměny lze uvést situaci, kdy společnost A chce prodat část svého jmění společnosti B.
Řešení s využitím Přeměn:
Společnost A provede odštěpení své části do samostatné společnosti C a prodá ji společnosti B. Společnost B poté může (podle své úvahy) provést fúzi s touto odštěpenou společností C.
Řešení bez využití Přeměn:
- Společnost A může (hromadně) prodat společnosti B část svého závodu (§ 2175 OZ)[3]; nebo
- Společnost A může (jednotlivě) prodat společnosti B vybrané složky svého majetku, resp. provést postoupení vybraných povinností a dluhů.
| Přeměna (odštěpení) | Prodej závodu (§ 2175 OZ) | Prodej aktiv bez dluhů | Převzetí dluhu třetí osobou / postoupení smluv | |
| Je nutný souhlas věřitelů? | NE (pokud není výslovně sjednáno) | NE (pokud není výslovně sjednáno) | NE (pokud není výslovně sjednáno) | ANO (pokud má převzetí dluhu zprostit původního dlužníka) /ANO |
| Ručí prodávající věřitelům u dluhů, které přešly (byly postoupeny)? | ANO (společnost A ručí do výše hodnoty vlastního kapitálu zbylého po odštěpení) | ANO (pokud věřitel neudělil souhlas) | --- | NE (u převzetí dluhu se souhlasem věřitele) / ANO (pokud věřitel i dodatečně odmítne následky postoupení) |
| Vliv dluhů, které nepřešly (nebyly postoupeny) na pozici kupujícího? | ANO (společnost C ručí do výše hodnoty vlastního kapitálu) | NE (s výjimkou zhoršení dobytnosti dluhů a nesouhlasu věřitele, kdy se může věřitel domáhat neúčinnosti transakce) | NE (s výjimkou případu prodeje veškerého majetku nebo jeho poměrně určené části, kdy kupující ručí, pokud o dluhu věděl nebo musel vědět a relativní neúčinnosti) | --- |
| Jde vyslovit relativní neúčinnost jednání při zkrácení věřitele? | ANO (podle některých právních názorů) | ANO (§ 589, § 2181 OZ) | ANO (§ 589 OZ) | ANO (§ 589 OZ)[4] |
V rámci několika kroků tak s využitím Přeměn společností lze docílit situace, kterou by bylo nezbytné jinými právními nástroji řešit složitě. Jednotlivé varianty Přeměn lze nahradit kombinací jiných právních jednání a ve výsledku tak skoro vždy dojít k podobnému cíli. Cesta k tomuto cíli ale může být v některých případech složitější a nákladnější.
Důležitou roli hrají i pracovněprávní vztahy. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění vylučuje (individuální) postoupení pracovních smluv a dohod konaných mimo pracovní poměr, stejně jako postoupení dílčích pohledávek z nich. Pokud tedy jmění tvoří i lidský kapitál (závazky z pracovněprávních vztahů), lze z výše uvedených možností využít jen institut prodeje závodu nebo některou z forem Přeměn.
Transfer jmění tvořeného pouze majetkem (bez povinností a dluhů) lze dobře realizovat formou prostého prodeje. Transfer jmění tvořeného majetkem (včetně pohledávek z dlouhodobých nebo komplexních závazků a závazků pracovněprávních) resp. dluhy je vhodnější realizovat formou prodeje závodu nebo některou z forem Přeměn společností.
Transfer jmění tvořeného pouze majetkem (bez povinností a dluhů) lze dobře realizovat formou prostého prodeje. Transfer jmění tvořeného majetkem (včetně pohledávek z dlouhodobých nebo komplexních závazků a závazků pracovněprávních)[5], resp. dluhy, je vhodnější realizovat formou prodeje závodu nebo některou z forem Přeměn společností.
Vzhledem ke skutečnosti, že velká část hospodářských aktivit je v moderní ekonomice financována cizím kapitálem (dluhem), představují Přeměny (a také prodej závodu) právní institut zjednodušující celý proces. Převodce a nabyvatel totiž v takovém případě nemusí složitě řešit případná úskalí smluvního převodu dluhů (refinancování) financujících převáděná aktiva.[6]
Řízení rizik
V akvizičních transakcích (případně před nimi v rámci strukturování transakcí budoucího prodeje) bývá obvykle provedena právní a ekonomická prověrka (due dilligence) zúčastněných společností a je zjišťována existence platných závazků a z nich plynoucích dluhů. Pokud jsou identifikována případná závažnější rizika, lze případným negativním následkům (ať již pro prodávajícího či kupujícího) předejít Přeměnou.
Stejně tomu je v případech, kdy obchodní korporace začne provádět činnost, která je více riziková, než byla dosavadní obchodní činnost, a chce zachovat určitá aktiva mimo dosah nových potenciálních rizik.
Daňové a účetní důvody
Další podstatnou výhodu Přeměn představuje tzv. daňová neutralita. Tento princip zjednodušeně znamená, že po proběhlé Přeměně se (v souvislosti s touto Přeměnou) u zúčastněných společností nezvýší daňová povinnost. Poplatníci v některých případech mohou naopak dosáhnout i snížení daňové povinnosti při volbě Přeměny oproti alternativním možnostem (které by naopak nebyly daňově neutrální).
Další podstatnou výhodu Přeměn představuje tzv. daňová neutralita. Tento princip zjednodušeně znamená, že po proběhlé Přeměně se (v souvislosti s touto Přeměnou) u zúčastněných společností nezvýší daňová povinnost.[7] Poplatníci v některých případech mohou naopak dosáhnout i snížení daňové povinnosti při volbě Přeměny oproti alternativním možnostem (které by naopak nebyly daňově neutrální).
Jako příklad daňové výhody lze uvést situaci, kdy společnost A chce prodat nemovitou věc společnosti B. Společnosti původně zvažovaly uzavření kupní smlouvy.
Řešení bez využití Přeměn:
Společnost A prodá nemovitou věc společnosti B. Společnosti A vznikne daňová povinnost.[8]
Řešení s využitím Přeměn:
Společnost A odštěpí část svého jmění (zahrnující nemovitou věc) do společnosti C. Vlastníky společnosti C se stanou původní vlastníci společnosti A. Společnost B poté od vlastníků (společníků, akcionářů) společnosti C tuto společnost C koupí. Společnost B pak podle své úvahy provede fúzi se společností C. Výsledkem tedy bude, že nemovitá věc přejde do vlastnictví společnosti B.
Přeměna je daňově neutrální a pokud navíc vlastníci společnosti A (společníci, akcionáři) splní podmínky daňového osvobození pro příjem z prodeje obchodního podílu (akcií), bude jejich příjem z prodeje odštěpené části C osvobozen od daně. Navíc v takovém případě skončí kupní cena přímo u vlastníků společnosti A, kteří se tak vyhnou platbě daně z vyplaceného podílu na zisku, resp. daně z dividend.
_____________________________________
[1] Rovněž i družstev.
[2] Fúzi dvou společností, kde akcionáři obou původních společností získají akcionářský podíl v nástupnické společnosti, lze nahradit následujícím schématem: Společnost A převede svůj majetek a závazky na společnost B a následně dojde k likvidaci společnosti A. Z vyplaceného likvidačního zůstatku si akcionáři společnosti A koupí akcie společnosti B. Je zjevné, že varianta fúze je jednodušší.
[3] Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2003 sp. zn. 29 Odo 718/2002: (Obchodní) závod musí kromě aktiv a pasiv obsahovat též další složky podnikání, jinak není dostatečně vymezen.
[4] V případě postoupení výhodné smlouvy, kdy se plnění z této smlouvy dostane mimo sféru věřitele.
[5] Budoucí (nesplatné) pohledávky z komplexních závazků není vhodné samostatně postupovat, jelikož jsou mnohdy podmíněné jinými práva a povinnostmi ze závazku, které však nový věřitel v případě dílčího postoupení nekontroluje. Mohla by pak nastat situace, kdy by nový věřitel sice mohl mít právo, toto právo by ale bylo zmařeno jednáním (postojem) původního věřitele.
[6] Příkladem z reálného života může být převod nemovité věci financované spolu s uzavřením kupní smlouvy, kdy musí prodávající zajistit splacení úvěru z částky kterou utrží jako kupní cenu a kupující si pak většinou sjednává úvěr nový. Celá věc se dále komplikuje zástavou na nemovité věci. Převod (přechod) nemovité věci spolu s dluhy v rámci jednoho právního jednání pak celou transakci zjednodušuje.
[7]Pokud tedy například na základě Přeměny přejde vlastnictví k části aktiv, tak původní společnost nemusí zdaňovat tento přechod a nástupnické společnosti zůstane zachováno právo pokračovat v daňových odpisech takových aktiv.
[8] Zjednodušeně: ZDP (základ daně z příjmu) = KC (kupní cena) – N (neodepsané původní náklady (na koupi, na investice)). Inflační trendy způsobují dlouhodobý nárůst cen (u nemovitých věcí) a zvyšují tak základ daně. Při existenci daně z nabytí nemovitých věcí se pak účastníci Přeměny v minulosti vyhnuli i platbě této daně.