Nejvyšší soud České republiky se v rozsudku sp. zn. 32 Cdo 3734/2020, ze dne 19. 5. 2021, vyjádřil k otázce přenositelnosti telefonního čísla. Podle Nejvyššího soudu je podstatou přenositelnosti telefonních čísel povinnost podnikatele, který provozuje veřejnou komunikační síť nebo poskytuje veřejně dostupnou službu elektronických komunikací, zajistit na žádost toho, kdo má s podnikatelem uzavřenu smlouvu o poskytování služeb, které (pro sebe) přijímá (odebírá), změnu poskytovatele těchto služeb při zachování jeho telefonního čísla. Za účastníka ve smyslu § 34 odst. 1 v kontextu s § 2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích je třeba pokládat osobu, která s podnikatelem uzavřela smlouvu na poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací; není podstatné, zda takovou smlouvu uzavřela jako fyzická osoba či právnická osoba, jako podnikatel či nepodnikatel, v rámci či mimo rámec podnikatelské činnosti, podstatné však je, aby byla stranou smlouvy, která veřejně dostupné služby elektronických komunikací pro sebe (nikoli proto, aby tyto služby poskytovala dále za úplatu) přijímá; jedině tak má smysl hovořit o "jejím telefonním číslu" (§ 34 odst. 1 o elektronických komunikacích má totiž zajistit možnost bezplatného ponechání si "svého telefonního čísla", popřípadě "svých telefonních čísel").
Právo na přenositelnost telefonního čísla ve smyslu § 34 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích má tudíž pouze osoba, která s podnikatelem uzavřela smlouvu na poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací, podle které tato osoba veřejně dostupné služby elektronických komunikací přijímá pro sebe, nikoli proto, aby tyto služby dále za úplatu poskytovala.
