Nejvyšší soud České republiky se v rozsudku sp. zn. 25 Cdo 1004/2020 ze dne 16. 12. 2020 vyjádřil k výši náhrady nemajetkové újmy vzniklé neoprávněným zásahem do pověsti a cti. Nejvyšší soud se ve vztahu k náhradě nemajetkové újmy (vzniklé neoprávněným zásahem do pověsti a cti) vyjádřil k poměru mezi její funkcí satisfakční (odčinění nemajetkové újmy) a sankční, a zároveň vymezil vztah náhrady nemajetkové újmy (vzniklé neoprávněným zásahem do pověsti a cti) k náhradám přiznávaných za závažné zásahy do jiných osobnostních práv (jiných než do ochrany pověsti a cti jako složek práva na ochranu osobnosti).

Uvedeným rozsudkem Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, kterým přiznal finanční satisfakci ve výši 4 miliony korun jako odčinění nemajetkové újmy vzniklé v důsledku uveřejnění článku vydavatelstvím Bauer Media, který zásadním způsobem zasáhl do osobnostních práv žalobkyně, konkrétně její pověsti a cti. Obsahem článku bylo nepravdivé (skutkové) tvrzení o existenci mileneckého poměru žalobkyně v době, kdy jí umíral manžel.

Peněžité zadostiučinění by podle Nejvyššího soudu mělo plnit funkci satisfakční, tedy odčinění nemajetkové újmy, tak aby se poškozený lépe vyrovnal s neoprávněným zásahem do jeho osobnosti, a nikoli funkci sankční. Při přiznání výše finanční satisfakce je třeba vzít v potaz, že peněžní zadostiučinění slouží také ke zmírnění jiných zásahů, způsobených např. úmrtím, zdravotním poškozením atd. Ačkoli v daném případě žalovaný zasáhl do osobnosti žalobkyně (její pověsti a cti) závažným způsobem, odůvodňujícím přiznání finančního zadostiučinění, přiznaná výše nesmí být disproporční k náhradám přiznávaným za závažné zásahy do jiných osobnostních práv.