Nejvyšší soud: Nelze odůvodnit názor, že v tiskové verzi periodika územního samosprávného celku by mohla být uveřejněna jen část doplňující informace zastupitele a zbývající obsah by se mohl nacházet na internetové stránce daného periodika (tím méně pak jinde na internetu, například na stránce územního samosprávného celku)
Nejvyšší soud České republiky se v rozsudku sp. zn. 25 Cdo 1041/2021, ze dne 29. 6. 2022 zabýval otázkou formy a rozsahu uveřejnění doplňující informace v periodickém tisku územních samosprávných celků.
Podle ustanovení § 4a tiskového zákona je vydavatel periodického tisku územního samosprávného celku povinen zajistit, aby tiskovina jako celek po obsahové stránce poskytovala čtenářům vyvážené a objektivní informace, čehož by mělo být dosaženo uveřejňováním sdělení a příspěvků celého názorového i tematického spektra se vztahem k danému regionu, nikoli přezkumem obsahu jednotlivých sdělení vydavatelem. Názorová vyváženost obsahu regionálního periodika nemá být dosažena publikováním názorů, které pokládá vydavatel za žádoucí, ale publikováním rozdílných názorů ve vzájemně odpovídajícím rozsahu.
Ustanovení § 4a tiskového zákona ukládá vydavateli povinnost poskytnout zastupiteli pro vyjádření jeho názorů prostor přiměřený, tedy nikoli automaticky jakýkoli prostor v jakémkoli rozsahu požadovaném zastupitelem. Vzhledem k tomu, že vydavatel (s výjimkami obsaženými v § 15 t. z.) není oprávněn přezkoumávat ani měnit sdělení zastupitelů po stránce obsahové, nemůže posuzovat přiměřenost sdělení z pohledu jeho obsahu, ale může tak činit s ohledem na jeho rozsah. Nebrání-li tomu okolnosti vyjmenované v § 15 tiskového zákona, mělo by být sdělení zásadně publikováno tak, jak bylo předloženo zastupitelem. Výjimečně může vydavatel přistoupit k jeho redakčnímu zkrácení, avšak jen v nejnutnější míře s přihlédnutím k prostorovým možnostem daného periodika a rozsahu ostatních příspěvků, přičemž musí být zachován smysl sdělení a nesmí dojít k jeho obsahovému zkreslení.
Z poslední věty § 11a odst. 1 tiskového zákona vyplývá jednoznačně, že vydavatel splní povinnost uveřejnit doplňující informaci jejím uveřejněním v regionálním periodickém tisku územního samosprávného celku, ve kterém neuveřejnil (nebo uveřejnil neúplně) sdělení zastupitele. Požaduje-li zastupitel uveřejnění sdělení v tiskové verzi periodika, je vydavatel povinen uveřejnit sdělení, případně pak doplňující informaci právě v dané tiskové verzi periodika. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2257/18 jsou obě média (tisk i internet) v určitých aspektech do té míry srovnatelná, že neexistuje-li dosud v mediálním právu výslovná konkrétní úprava chránící základní práva a svobody v prostředí internetu, lze analogicky využít právních institutů, které mají obecnou povahu, nejsou vázány výlučně na určitý typ informačního média a jsou způsobilé takovou ochranu poskytnout. Proto žádal-li by zastupitel uveřejnění sdělení v internetové verzi periodika, byl by vydavatel povinen i doplňující informaci uveřejnit v internetové verzi, a to za použití § 11a odst. 1 tiskového zákona. Odkazem na citovaný nález nelze odůvodnit názor, že v tiskové verzi by mohla být uveřejněna jen část doplňující informace a zbývající obsah by se mohl nacházet na internetové stránce daného periodika (tím méně pak jinde na internetu, například na stránce územního samosprávného celku). Takový výklad by popíral smysl doplňující informace, je totiž logické, že jak opomenuté či zkrácené sdělení, tak doplňující informace, se mají dostat k témuž okruhu čtenářů, což je zajištěno právě totožností informačního média podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1041/2021, ze dne 29. 6. 2022