Nejvyšší soud České republiky ("Nejvyšší soud") se v rozhodnutí ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2637/2020 zabýval otázkou, zda je ve smlouvě možné odlišně od zákona upravit odstoupení stran od smlouvy a rovněž způsob a rozsah vzájemného vypořádání stran v návaznosti na odstoupení.
Žalobce a žalovaná mezi sebou v posuzovaném případě uzavřeli smlouvu o dílo, na základě které prováděl žalobce pro žalovanou stavební práce; následně žalobce v důsledku neproplacení faktury žalovanou od smlouvy o dílo odstoupil a nadále se po žalované domáhal úhrady dlužné částky, a to z titulu (dosud nezaplaceného) plnění ze smlouvy. Žalovaná se nároku žalobce bránila tvrzením, že ve smlouvě o dílo byly (odlišně od zákonné úpravy) sjednány nejen možnosti odstoupení stran od smlouvy o dílo, ale také další postup po odstoupení a rovněž způsob a rozsah vzájemného vypořádání, když bylo upraveno, jakých částek a za jakých okolností se žalobce může po žalované v návaznosti na odstoupení domáhat; jelikož přitom žalobce po odstoupení tento sjednaný postup nerespektoval, nemohl mu dle názoru žalované svědčit nárok na zaplacení požadovaných částek (tj. dle názoru žalované původní nárok na proplacení faktury z titulu plnění smlouvy odstoupením zanikl, nový nárok z titulu vypořádání stran v návaznosti na odstoupení však v důsledku nedodržení sjednaných podmínek nevznikl).
Soud prvního stupně tuto argumentaci žalované odmítl s tím, že "odstoupila-li žalobkyně od smlouvy dne 19. 11. 2014, zrušil se závazek ze smlouvy až k tomuto dni a odstoupením od smlouvy nemohla být dotčena práva a povinnosti stran do uvedeného data, tedy ani povinnost žalované 4) zaplatit odsouhlasenou fakturu". Jinými slovy, žalobce byl dle soudu prvního stupně oprávněn nezaplacenou částku po žalované uplatňovat, a to skutečně z titulu plnění ze smlouvy; skutečnost, že žalobkyně nedodržela sjednaný postup po odstoupení, v tomto směru nebyl relevantní. Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, otázku účinků odstoupení od smlouvy o dílo však posoudil odlišně, když uvedl, že pokud žalobkyně odstoupila od smlouvy o dílo (v rozsahu dosud nesplněného plnění, tj. nezaplacené faktury), byla následně oprávněna domáhat se takového dosud nesplněného plnění z titulu bezdůvodného obohacení, nikoli z titulu plnění ze smlouvy (jakkoli tato okolnost na samotné přiznání nároku nemá vliv, když se jedná o pouhé právní posouzení). Skutečnost, že žalobkyně nedodržela smluvně sjednaný postup po odstoupení, přitom podle odvolacího soudu "nemůže znamenat, že by nemělo dojít k vypořádání jejich vzájemných závazků".
Žalovaná podala proti těmto rozhodnutím dovolání, ve kterém namítala zejména nerespektování smluvní úpravy odstoupení od smlouvy o dílo a vzájemného vypořádání stran. Nejvyšší soud přitom tuto námitku posoudil jako oprávněnou a rozsudky odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil (a věc vrátil k dalšímu řízení).
Nejvyšší soud zejména uvedl, že "samotná skutečnost, že zákon s určitým ujednáním stran výslovně nepočítá, neznamená, že by takové ujednání strany nemohly uzavřít a že by jím neměly být vázány". A dále uvedl, že "je namístě právní úpravu účinků odstoupení od smlouvy a vypořádání smluvních stran po takovém odstoupení považovat zásadně za dispozitivní. […] Ujednání stran odchylující se od zákonné úpravy účinků odstoupení od smlouvy a vypořádání jejich vzájemných práv a povinností (resp. vzájemných plnění) po odstoupení od smlouvy nelze a priori považovat za ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek, či právo týkající se postavení osob. […] Při takovém ujednání pak lze též logicky předpokládat, že strany si sjednají (mohou sjednat) i to, s jakými účinky na jejich dosavadní práva a povinnosti odstoupení od smlouvy dopadne (tj. jaká práva a povinnosti zaniknou a jaká i nadále přetrvají) a jakým způsobem závazek po odstoupení od smlouvy vzájemně vypořádají (příp. též jaká práva a povinnosti jim odstoupením od smlouvy nově vzniknou). […] Smluvní ujednání obsahující majetkové vyrovnání pro případ odstoupení od smlouvy pak jsou právním důvodem pro jejich plnění. Zákonný způsob vypořádání závazku ze zrušené smlouvy (ve smyslu § 2993 a též 2999 o. z.) se v takovém případě může uplatnit v rozsahu, na který sjednané vypořádání nedopadá".
Z citovaného rozhodnutí tedy vyplývá, že strany smlouvy si mohou ujednat možnosti odstoupení od této smlouvy včetně jejich dalšího postupu v návaznosti na odstoupení a rovněž způsob a rozsah jejich vzájemného vypořádání, a to i odchylně od zákonné úpravy. Zákonná úprava by se v takovém případě uplatnila pouze tehdy (popř. v rozsahu), pokud (v jakém) by na ni odchylná smluvní úprava nedopadala.