Nejvyšší soud České republiky se ve svém rozsudku sp. zn. 25 Cdo 167/2019 ze dne 10. 7. 2020 vyjádřil k otázce odčinění nemajetkové újmy při neoprávněném zásahu do osobnostních práv člověka. Podle Nejvyššího soudu, pokud soud dospěje k názoru, že došlo k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv člověka, náleží poškozenému právo na přiměřené zadostiučinění. Nemajetkovou újmu nelze přesně vyjádřit, a proto platí, že účelem přiměřeného zadostiučinění není přesné vyrovnání, ale pouze morální nebo finanční satisfakce (zadostiučinění). Peněžní satisfakce přichází do úvahy pouze tehdy, kdy nelze nemajetkovou újmu odčinit jinak (prostřednictvím omluvy, odvoláním výroku nebo uveřejněním soudního výroku v tisku.

Zadostiučinění musí být přiměřené, jinými slovy, musí existovat přiměřenost mezi zásahem a zadostiučiněním. Soudy v rámci rozhodovací pravomoci proto posuzují konkrétní skutkový stav každého případu, který se skládá z objektivních i subjektivních hledisek. Nejvyšší soud v tomto smyslu potvrdil, že přiměřenost zadostiučinění je vždy třeba posuzovat „podle okolností konkrétního případu, a to jak z hledisek objektivních (např. obecná hodnota újmou postiženého statku, rozsah újmy, doba jejího trvání), tak i subjektivních, a to jak na straně poškozeného (míra snížení jeho důstojnosti či vážnosti ve společnosti, význam postiženého statku pro poškozeného, vliv na jeho postavení profesní, společenské a rodinné), tak na straně škůdce (forma zavinění, pohnutka, způsob zásahu a doba jeho trvání, vědomí o významu narušeného statku pro poškozeného, snaha o odčinění následků, jeho majetkové poměry a hospodářský prospěch)“.