Nejvyšší soud: Uplatnil-li žalobce v žalobě více práv (nároků) se samostatným skutkovým základem a soud je projednává ve společném řízení, nastává (může nastat) fikce uznání vůči každému z těchto práv (nároků) samostatně a také samostatně vůči nim soud posuzuje i předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání
Uplatnil-li žalobce v žalobě více práv (nároků) se samostatným skutkovým základem a soud je projednává (aniž by postupoval podle ustanovení § 112 odst. 2 o. s. ř.) ve společném řízení, může nastat fikce uznání vůči každému z těchto práv (nároků) samostatně? Posuzuje soud samostatně vůči nim i předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání? Je právo na úroky nebo na úroky z prodlení samostatným právem? Právě tyto otázky řešil Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 1878/2022, ze dne 26. 3. 2024.
Podle právního názoru Nejvyššího soudu České republiky, uplatnil-li žalobce v žalobě více práv (nároků) se samostatným skutkovým základem a soud je projednává (aniž by postupoval podle ustanovení § 112 odst. 2 o. s. ř.) ve společném řízení, nastává (může nastat) fikce uznání ve smyslu ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. vůči každému z těchto práv (nároků) – jak vyplývá z jejich povahy a principu tzv. objektivní kumulace – samostatně a také samostatně vůči nim soud posuzuje i předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání podle ustanovení § 153a odst. 3 o. s. ř.
Právo na úroky nebo na úroky z prodlení, i když jsou příslušenstvím pohledávky, je relativně samostatným právem, které věřitel nemusí uplatnit (u soudu) současně s jistinou. Procesně samostatně uplatnitelnými jsou přitom nejen jistina pohledávky na straně jedné a její příslušenství (úroky a/nebo úroky z prodlení) na straně druhé, nýbrž i jen části jistiny pohledávky nebo i jen části takového příslušenství pohledávky.
Jestliže fikce uznání nastává (může nastat) v případě uplatnění více relativně samostatných práv (nároků), která jsou uplatněna v jednom řízení, samostatně ke každému z těchto nároků, a pakliže mezi taková (relativně samostatná práva) patří i úrok z prodlení, mohou účinky fikce uznání (ve smyslu ustanovení § 153a o. s. ř.) nastat samostatně jak k jistině spolu s úrokem z prodlení, tak pouze k jistině, jestliže úrok z prodlení byl v žalobě uplatněn v rozporu s hmotným právem. Účinky fikce uznání tak nenastanou jen k úrokům z prodlení, které byly uplatněny v rozporu s hmotným právem; nic však nebrání tomu, aby tyto účinky nastaly ve vztahu k jednotlivým (relativně samostatným) právům (nárokům), byly-li ve vztahu k nim splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro fikci uznání podle ustanovení § 153a odst. 3 o. s. ř. Vydání rozsudku pro tzv. fikci uznání i v případě rozhodnutí o části uplatněného nároku aprobuje i konstantní judikatura Nejvyššího soudu České republiky.