Nejvyšší soud České republiky se v rozsudku sp. zn. 23 Cdo 2848/2022, ze dne 17. 4. 2024 vyjádřil k otázce přípustnosti soudního přezkumu nálezu rozhodce o náhradě nákladů rozhodčího řízení.
Podle právního názoru Nejvyššího soudu České republiky k rozhodnutí o náhradě nákladů rozhodčího řízení dochází rozhodčím nálezem. Soudnímu přezkumu v řízení o zrušení podléhají primárně rozhodčí nálezy. Nálezová judikatura Ústavního soudu umožnila v některých případech soudní přezkum nejen rozhodčích nálezů, ale i usnesení. A to dokonce usnesení rozhodce o povinnosti zaplatit poplatek za rozhodčí řízení. Tím spíše nelze z možného soudního přezkumu bez dalšího vyloučit nález rozhodce o náhradě nákladů rozhodčího řízení.
Soudní moc nemůže rezignovat na svoji kontrolní funkci ani ve vztahu k rozhodnutí rozhodce o náhradě nákladů rozhodčího řízení, a to v rozsahu, v jakém je připuštěna limity stanovenými § 31 ZRŘ. Naplnění účelu přezkumu rozhodčího nálezu odpovídá proto takový výklad, dle kterého je věcný rozsah řízení o zrušení rozhodčího nálezu dle § 31 ZRŘ posuzován ve vztahu k rozhodcem uložené povinnosti, jež je obsahem výroku, nikoliv formálně na základě toho, zda jde o výrok o povinnosti ve věci samé či o výrok o náhradě nákladů rozhodčího řízení.
Naplnění předpokladů § 31 písm. e) zákona o rozhodčím řízení lze posuzovat i tehdy, byl-li rozhodčí nález napaden pouze ve výroku o náhradě nákladů řízení. Předpoklady jeho naplnění je však třeba zkoumat v každém individuálním případě.