Přestože od 1. ledna 2014 nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, který zcela nově upravuje otázku tzv. právního jednání, je předchozí právní úprava v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v aplikovatelném znění pro mnoho závazků vzniklých ze smluv uzavřených před 1. lednem 2014 stále aktuální. Nová právní úprava se, na rozdíl od předchozí právní úpravy, odklonila od formálního hlediska výkladu a za hlavní kritérium pro výklad právního jednání považuje zjištění skutečného úmyslu jednajících stran.

Na smlouvy uzavřené před 1. lednem 2014 je nutno aplikovat (starou) právní úpravu, zejména pokud jde o institut tzv. absolutní neplatnosti právního úkonu (právního jednání). U mnoha (starých) smluv s ohledem na četné nejasnosti (neurčitost) a možnosti různého výkladu jejich obsahu vyvstává otázka, zda úprava práv a povinností odpovídá zákonnému požadavku na určitost právního jednání. Je proto nezbytné analyzovat, zda taková smlouva je či není neurčitým, a proto absolutně neplatným, právním jednáním (právním úkonem). Vybrané otázky neurčitosti právního jednání učiněného před nabytím účinnosti nového občanského zákoníku analyzuje Gabriel Achour v odborném článku publikovaném v EPRAVO.CZ Magazine.