Nejvyšší soud České republiky se v rozsudku sp. zn. 24 Cdo 1291/2020, ze dne 28. 6. 2021 vyjádřil k otázce zjišťování obvyklé ceny vyvlastňovaných pozemků s ohledem na jejich možné (alternativní) využití.

Nejvyšší soud vycházel z ustanovení zákona o vyvlastnění, které mimo jiné stanoví, že: (i) cena pozemků se pro účely stanovení náhrady určí vždy podle jejich skutečného stavu ke dni podání žádosti o vyvlastnění a (ii) nepřihlédne se k jejich zhodnocení nebo znehodnocení v souvislosti s navrženým účelem vyvlastnění.

Nejvyšší soud vyjádřil právní názor, že účel vyvlastnění (v posuzovaném případě stavba dálnice) se podle zákonných podmínek nemůže projevit ve stanovení ceny obvyklé vyvlastňovaných pozemků. Zároveň však dodal, že pokud by v době vyvlastnění existovala reálná možnost (za předpokladu nerealizace vyvlastnění), že by daný pozemek (v posuzovaném případě územním plánem určený jako plocha pro zemědělské užívání) byl v budoucnu funkčně zařazen jako plocha pro jinou výstavbu (odlišná od účelu vyvlastnění; tedy plocha s vyšší obvyklou cenou), měl by danou skutečnost znalec při stanovení ceny obvyklé pro vyvlastnění zohlednit. Výše uvedené by podle názoru Nejvyššího soudu měl reflektovat výběr porovnávacího materiálu, na jehož základě znalec zjišťuje obvyklou cenu vyvlastňovaných pozemků.

Existence uvedeného "spekulativního aspektu" tak podle názoru Nejvyššího soudu hraje roli v procesu oceňování pro účely vyvlastnění. Tento aspekt by měl být v ocenění promítnut, aby byl zachován zákonný požadavek kompenzace majetkové újmy, která se u vyvlastňovaného projeví v důsledku vyvlastnění.

Dané rozhodnutí je relevantní zejména pro vlastníky vyvlastněním potenciálně dotčených pozemků, které jsou v současné době v územním plánu zařazeny, popřípadě skutečně užívány jako plochy s nižší ekonomickou hodnotou (typicky plochy zemědělské), avšak sousedí s pozemky, které jsou v územním plánu zařazeny jako plochy s vyšší ekonomickou hodnotou (typicky plochy pro výstavbu).