Nejvyšší správní soud se ve svém rozsudku ze dne 8. 10. 2020, sp. zn. 6 As 171/2020 zabýval posouzením naplnění veřejného zájmu na vyvlastnění pozemku. Podle Nejvyššího správního soudu je pravomocné územní rozhodnutí zásadně předpokladem pro zahájení vyvlastňovacího řízení, nejedná se však o předpoklad jediný.
Vyvlastnění či nucené omezení vlastnického práva se připouští pouze ve veřejném zájmu, na základě zákona a za náhradu. Předmětem posouzení v daném případě bylo splnění podmínky existence veřejného zájmu na odnětí pozemku za účelem stavby dálnice D11. Vlastník pozemku v průběhu řízení namítal, že jeho pozemek neměl být vyvlastněn s ohledem na existenci smluv o vytvoření variabilní projektové dokumentace, která by dálniční převaděč posunula mimo jeho pozemek.
Zatímco krajský soud postavil naplnění veřejného zájmu na vyvlastnění pozemku na existenci územního rozhodnutí ke stavbě, Nejvyšší správní soud zdůraznil, že „územní rozhodnutí je výsledkem územního řízení, které správní orgán v souladu s dispoziční zásadou zahájí k žádosti o vydání územního rozhodnutí a v rozsahu této žádosti posuzuje soulad záměru s cíli a úkoly územního plánování. Předmětem územního řízení je tedy pouze záměr v podobě, jak jej určit žadatel; není zde prostor pro posouzení případných alternativ či variant řešení, které žadatel nenavrhl. Územní rozhodnutí tak stanoví, že umístění posuzované stavby ve schválené podobě je možné, nevylučuje však, že by bylo možno je povolit i v podobě jiné, třeba z různých hledisek výhodnější. Ze samotné existence územního rozhodnutí tedy nelze dovodit naplnění podmínky subsidiarity, neboť neprokazuje, že je v daném případě vyvlastnění až poslední možností a je k němu přistoupeno až v situaci, kdy k vytyčenému cíli nelze užít mírnější právní prostředky (…)“.
Při posouzení existence možných mírnějších prostředků nebo účelů vyvlastnění je tedy nutné vedle proveditelnosti záměru a míry dotčení veřejných zájmů uvážit také rozsah újmy dotčených osob. Samotná existence pravomocného územního rozhodnutí tedy sama o sobě není dostačující k učinění závěru o splnění zákonných předpokladů vyvlastnění (nezbytnosti vyvlastnění konkrétního pozemku).