Nejvyšší soud ČR se ve svém usnesení ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1301/2019 vyjádřil k postupu, kterým může být část pozemku, představující společné části spojené a neoddělitelné od jednotky v bytovém spoluvlastnictví, přenechána do výlučného užívání některého z bytových spoluvlastníků. V souladu s § 1166 odst. 1 písm. b) bodu 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“) jsou společné části určeny a popsány v prohlášení vlastníka. V prohlášení jsou tak uspořádány vzájemné vlastnické vztahy a výkon spoluvlastnického práva, na základě kterých jsou oprávněni společné části užívat všichni vlastníci jednotek.

Pokud má být část pozemku (společné části) vyhrazena k výlučnému užívání jedinému vlastníkovi jednotky, musí k tomu dojít změnou uspořádání vztahů vymezených v prohlášení vlastníka postupem podle § 1169 OZ. Tuto otázku nelze brát za výkon správy, o které by mohlo rozhodnout společenství vlastníků jednotek. Ke změně prohlášení se podle § 1169 odst. 2 OZ vyžaduje dohoda dotčených vlastníků jednotek o změně jejich práv a povinností uzavřená v písemné formě. Účinnosti následně dohoda nabývá, až s dohodou v písemné formě vysloví souhlas vlastníci jednotek s většinou hlasů, popřípadě s kvalifikovanou většinou hlasů určenou v prohlášení, a to i když nejsou stranami dohody. V případě přenechání části pozemku (společné části) k výlučnému užívání jsou dotčenými spoluvlastníky všichni vlastníci jednotek, všichni jsou totiž spoluvlastníky pozemku a mají právo ho užívat. Aby došlo ke změně prohlášení vlastníka a vyhrazení společné části domu nebo pozemku do výlučného užívání jednomu z vlastníku jednotek, musí písemnou dohodu o změně práv a povinností uzavřít všichni spoluvlastníci. Dohoda zároveň nabyde účinnosti, neboť jsou-li dotčenými vlastníky všichni spoluvlastníci, čímž je také dán písemný souhlas požadované většiny (stupně souhlasu v takovém případě splývají).