Architektonické dílo a jeho pojmové znaky
Autorský zákon neobsahuje definici tvůrčí činnosti, která je považována za jev mimoprávní podstaty. Z hlediska autorského práva není rozhodující, zda byla tvůrčí činnost vykonána bez pomoci technických zařízení anebo jejich prostřednictvím.
Architekturou se rozumí umělecké ztvárnění staveb. Jde o obor, který není pouze uměním, ale i vědou, neboť účelem stavby není pouze umělecká stránka, ale také její funkčnost či užitečnost. Specifika ochrany architektonických děl jsou dána charakterem a postupem architektonické tvorby, jejich následného užití v procesu přípravy a realizace výstavby, a dále činnostmi při projektování staveb.
Architektonické a urbanistické dílo
Za tvůrčí činnost ve smyslu Autorského zákona však nelze považovat činnost výlučně technickou (technické výkresy, ryze technická řešení architektonických prvků, atd.), kdy lze stejného výsledku dosáhnout různými individuálními postupy. Rýsování a technickou specifikaci v projektové dokumentaci proto nelze považovat za tvůrčí činnost ve smyslu Autorského zákona.
Demonstrativní výčet § 2 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), v platném znění ("Autorský zákon") jako možný druh autorského díla výslovně uvádí "dílo výtvarné, jako je dílo malířské, grafické a sochařské, dílo architektonické včetně díla urbanistického". Architektonické dílo může představovat autorské dílo[1] podle § 2 odst. 1 Autorského zákona a v takovém případě mu náleží autorskoprávní ochrana. Pokud dílo z oblasti architektury nesplňuje pojmové znaky stanovené § 2 odst. 1 Autorského zákona, jedná se o autorskoprávně nechráněné obecné dílo podléhající ochraně podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění včetně práva na ochranu proti nekalé soutěži.
Požadavek Autorského zákona na jedinečnost díla si lze představit tak, že není možné, aby autorskoprávní ochrany požívala dvě totožná díla. Jedinečnost díla je Nejvyšším soudem chápána jako "statistická pravděpodobnost jedinečnosti a tudíž neopakovatelnosti". Pokud taková skutečnost nastane, znamená to, že je jedno dílo plagiátem druhého, nebo že obě díla nesplňují kritéria přiznání autorskoprávní ochrany.
Urbanismus je označován jako stavba měst. Urbanistickým dílem jsou zejména taková díla, která se zabývají výstavbou měst (obcí) nebo jejich částí. Jako příklad urbanistického díla lze uvést územní studii nebo územně plánovací dokumentaci. Existuje názor, že zpracování urbanistické studie nepožívá ochrany autorského práva z důvodu absence tvůrčí činnosti, tedy z důvodu, že se jedná o tzv. úřední dílo[2]. Lze se ztotožnit se závěrem Pavly Sýkorové, že "není možné říci, že urbanistické dílo ve všech podobách je automaticky úředním dílem, neboť je třeba v každém jednotlivém případě vážit, zda je dán veřejný zájem na tom, aby takové dílo bylo dílem veřejným (ve většině případů tomu tak bude)".[3] Pro úplnost, interiérové dílo je tvůrčí uspořádání tohoto prostoru počínaje výmalbou či tapetováním. Architektonické dílo je s dílem interiérovým zpravidla propojeno, a tvoří proto jeden celek (jednotné, vhodným výběrem podlahové krytiny, výběrem vhodného osvětlení a celkově řešení světla a stínu v prostoru, dále vybavení předměty, které slouží potřebě klienta a zpříjemňují mu život v tomto prostoru).[4]
Pojmové znaky architektonického díla
Klíčovou otázkou pro posouzení případné autorskoprávní ochrany je to, zda jedinečnost v architektuře spočívá v celkovém vzhledu stavby, nebo v individuálních prvcích a jejich uspořádání. Podle Krajského soudu v Plzni "celistvý obsah díla tvoří prvky jednak autorskoprávně jedinečné, ale i prvky volné, tedy takové, které samy o sobě a izolovaně sice autorskoprávní ochraně nepodléhají, avšak byly užity jedinečně a autorsky původně v celku autorského díla".
Aby bylo architektonické dílo včetně díla urbanistického považováno za dílo ve smyslu autorskoprávním, musí být (i) dílem literárním, uměleckým nebo vědeckým, (ii) jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a (iii) vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě.
Podle § 2 odst. 1 Autorského zákona je autorskoprávní ochrana poskytována dílu literárnímu, nebo jinému dílu uměleckému a dílu vědeckému. K tomuto rozdělení uvedl Karel Knap následující:"tak např. architektonicky řešený most je, z oblasti techniky, ve vztahu k této oblasti však vzniklo architektonické dílo umělecké. Stejně tak např. četné Verneovy romány byly z oblasti techniky, šlo však o díla literární, nikoli o technické výtvory. Uvedený pojmový znak je proto třeba chápat nikoli ve smyslu ‚oblasti‘, k níž dílo náleží, nýbrž ve smyslu tvůrčí kategorie děl tak, že předmětem autorského práva je jen dílo, které je ztvárněno takovým způsobem, že je objektivně způsobilé být vnímáno jako dílo literární, vědecké nebo umělecké".[5] K postavení některých staveb (např. stavby dopravní infrastruktury) je nutná vysoká znalost technických oborů a parametrů (fyziky, statiky a statistiky a další). Upozorňujeme proto v této souvislosti na to, že ve výjimečných případech, kdy je stavba ryze technických řešením, postrádá autorskoprávní ochranu.
Autorský zákon neobsahuje definici tvůrčí činnosti, která je považována za jev mimoprávní podstaty. Z hlediska autorského práva není rozhodující, zda byla tvůrčí činnost vykonána bez pomoci technických zařízení anebo jejich prostřednictvím.[6] Architektonickým dílem proto může být výsledek tzv. parametrického navrhování nebo náčrt vytvořený architektem prostřednictvím projekčního softwaru. Za tvůrčí činnost ve smyslu Autorského zákona však nelze považovat činnost výlučně technickou (technické výkresy, ryze technická řešení architektonických prvků, atd.), kdy lze stejného výsledku dosáhnout různými individuálními postupy. Rýsování a technickou specifikaci v projektové dokumentaci proto nelze považovat za tvůrčí činnost ve smyslu Autorského zákona.
Autorské právo vzniká v okamžiku, kdy je architektonické dílo vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě, tedy zhmotněním autorského díla (nehmotného předmětu). Každé autorské dílo má svůj nosič (hmotný substrát), který je vnímatelný dalšími osobami. Platí proto, že projektová dokumentace nebo stavba je zpravidla pouze rozmnoženinou (dvojrozměrnou nebo trojrozměrnou) architektonického autorského díla.
Požadavek Autorského zákona na jedinečnost díla si lze představit tak, že není možné, aby autorskoprávní ochrany požívala dvě totožná díla. Jedinečnost díla je Nejvyšším soudem chápána jako "statistická pravděpodobnost jedinečnosti a tudíž neopakovatelnosti".[7] Pokud taková skutečnost nastane, znamená to, že je jedno dílo plagiátem druhého, nebo že obě díla nesplňují kritéria přiznání autorskoprávní ochrany.[8] Klíčovou otázkou pro posouzení případné autorskoprávní ochrany je to, zda jedinečnost v architektuře spočívá v celkovém vzhledu stavby, nebo v individuálních prvcích a jejich uspořádání. Podle Krajského soudu v Plzni "celistvý obsah díla tvoří prvky jednak autorskoprávně jedinečné, ale i prvky volné, tedy takové, které samy o sobě a izolovaně sice autorskoprávní ochraně nepodléhají, avšak byly užity jedinečně a autorsky původně v celku autorského díla".[9]
Pro případ soudního sporu bude otázka jedinečnosti, respektive splnění dalších pojmových znaků stanovených Autorským zákonem předmětem znaleckého posouzení.[10]
Vznik architektonického díla
Autorské právo vzniká v okamžiku, kdy je architektonické dílo vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě, tedy zhmotněním autorského díla (nehmotného předmětu). Každé autorské dílo má svůj nosič (hmotný substrát), který je vnímatelný dalšími osobami. Platí proto, že projektová dokumentace nebo stavba je zpravidla pouze rozmnoženinou (dvojrozměrnou nebo trojrozměrnou) architektonického autorského díla. Uvedené rozlišení je významné s ohledem na to, že architektonické dílo je jako nehmotný statek předmětem autorského práva, zatímco hmotný substrát je předmětem práva vlastnického. Uvedené rozlišení má významné praktické důsledky. Dojde-li k převodu vlastnického práva k věci, na níž je architektonické dílo vyjádřeno, nedochází automaticky k poskytnutí licence k užití díla.
Vývojové fáze architektonického díla
Uvedené rozlišení je významné s ohledem na to, že architektonické dílo je jako nehmotný statek předmětem autorského práva, zatímco hmotný substrát je předmětem práva vlastnického. Uvedené rozlišení má významné praktické důsledky. Dojde-li k převodu vlastnického práva k věci, na níž je architektonické dílo vyjádřeno, nedochází automaticky k poskytnutí licence k užití díla.
Architektonické dílo zpravidla prochází jednotlivými vývojovými fázemi. Nejprve je architektonické dílo vyjádřeno v dvojrozměrné podobě (architektonická studie). Je to právě architektonická studie (respektive počáteční fáze architektonického díla), kde se nejvíce projeví kreativita autora.[11] Architektonická studie v sobě obsahuje "zpracování prvních skic, výkresovou část (zpravidla v měřítku 1:100), půdorysy jednotlivých podlaží, řezy a pohledy (bokorysy) na fasádu dle světových stran, vazbu na interiér a exteriér, situační plán stávající a nové situace (zpravidla v měřítku 1.500, nebo 1.250), případně 3D modely budoucí stavby, počítačové vizualizace, zákresy budoucí stavby do fotografie, referenční příklady a jiné podklady, textovou část s popisem celkového konceptu stavby, použitých matriálů a technologií s ohledem na specifikaci klienta".[12]
Mezistupněm mezi vypracováním prvotního náčrtu architektonického díla a realizací stavby je zpracování projektové dokumentace jako grafického znázornění návrhu, které obsahuje zpřesnění požadavků na materiály a technických požadavků na výstavbu. Projektová dokumentace může být "obecným dílem, vyjádřením originálního, autorskoprávně chráněného díla, rozmnoženinou nebo v některých případech také odvozeným dílem. Projektová dokumentace zpravidla vznikne propracováním architektonického díla v podobě architektonické studie, a to pro účely územního či stavebního řízení. Ve většině případů tak půjde o rozmnoženinu autorskoprávně chráněného díla. Rozmnoženina vznikne v případě, že ačkoliv dojde k propracování (přetvoření) autorského díla, bude se přesto shodovat v podstatných znacích s originálem tak, že tomuto dílu nebude přiznána ochrana v podobě odvozeného díla".[13]
Architektonickou tvorbu je možné rozdělit do jednotlivých výkonových fází (i) posouzení a příprava zakázky, (ii) koncept, (iii) architektonický návrh, (iv) zkvalitnění architektonické studie, (v) zhotovení technického návrhu stavby (vi) zhotovení dokumentace k územnímu řízení a její projednání, (vii) zhotovení dokumentace pro vydání stavebního povolení a její projednání, (viii) zhotovení projektové dokumentace pro provedení stavby, (ix) zhotovení podkladů pro výběr dodavatele stavby, (x)spolupráce při zadání provedení stavby dodavateli, (xi) spolupráce při provádění stavby a výkon autorského dozoru, (xii) spolupráce po dokončení stavby, sestavení dokumentace skutečného provedení stavby uvedené stavby do provozu a užívání.[14]
_____________________________________
[1] Autorským dílem je jedinečný výsledek tvůrčí činnosti autora, který je vyjádřitelný v jakékoli objektivně vnímatelné podobě.
[2] KUMPRECHT, P. Stavební zákon v teorii a v praxi. Stavitel, 18. 6. 2003.
[3] SÝKOROVÁ, P. Autorské právo v architektuře. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, 60 s.
[4] SÝKOROVÁ, P. Autorské právo v architektuře. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, 58 s.
[5] KNAP, K. Autorský zákon a předpisy související. 4. podstatně přepracované vydání. Praha: Linde, 1993, s. 35.
[6] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. listopadu 2009, sp. zn. 30 Cdo 4924/2007.
[7] TELEC, I. Některé základní a obecné otázky nového českého autorského práva (dokončení). Bulletin advokacie, 2001, č. 3, s. 40.
[8] TELEC, I., TŮMA, P. § 2 [Autorské dílo]. In: TELEC, I., TŮMA, P. Autorský zákon. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2019, s. 7.
[9] Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. května 2002, sp. zn. 19 C 101/2000.
[10] Účastníci řízení mohou soudu předložit znalecký posudek v oboru projektování nebo stavebnictví, případně odborné vyjádření.
[11] Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. prosince 2013, sp. zn. 23 C 5/2011.
[12] SÝKOROVÁ, P. Autorské právo v architektuře. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, 41 s.
[13] SÝKOROVÁ, P. Autorské právo v architektuře. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, 161 s.
[14] PLOS, J. Krátký obecný komentář k problematice kalkulace honorářů. Dostupný z https://www.cka.cz/cs/pro-architekty/legislativa-stare/standardy-vykonu-dokumentace-a-ocenovani/vypocet-honorare-navod-2009.