Investoři se často mylně domnívají, že po nabytí vlastnické práva k projektové dokumentaci jsou oprávněni v projektové dokumentaci dělat libovolné změny a užívat ji jako podklad k provedení stavby bez vědomí či souhlasu autora.

Do práv autora architektonického díla zasáhne ten, kdo svým jednáním neoprávněně poruší nebo ohrozí osobnostní nebo majetkové právo autora architektonického díla. Jako možné způsoby zásahu do subjektivních práv autora lze uvést neoprávněné vytvoření rozmnoženiny či napodobeniny díla, neoprávněné změny architektonického díla, užití architektonického díla způsobem, který snižuje jeho hodnotu atd. K porušování práv autora dochází nejčastěji v souvislosti s hospodářským užitím architektonických děl.

Neoprávněné užití díla rozmnožením

Rozmnožováním díla se podle § 13 zákona č. 121/200 Sb., autorský zákon, v platném znění („Autorský zákon“) rozumí „zhotovování dočasných nebo trvalých, přímých nebo nepřímých rozmnoženin díla nebo jeho částí, a to jakýmikoli prostředky a v jakékoli formě“. Aby šlo o rozmnožování, musí „být splněny tyto dva prvky: (i) prvek totožnosti a (ii) prvek opětovné rozpoznatelnosti, což znamená, že lze na základě rozmnožování po částech znovu rozpoznat obsah autorskoprávně chráněného díla, tedy zda jde skutečně o rozmnoženinu určitého autorskoprávně chráněného díla[1]. Neoprávněný zásah do autorského práva (formou užití díla rozmnožením) je často spojován s pojmem plagiátorství. Plagiátem je takové dílo, které bylo vytvořeno přisvojením si částí, nebo prvků cizího autorského díla, aby takové dílo autor vydával (neoprávněně) za vlastní.

Uplatnění nároku na neoprávněné užití díla rozmnožením není procesně jednoduché. Podle názoru českých soudů by měl žalobce tvrdit a prokázat, že (i) jeho autorské dílo splňuje pojmové znaky dané autorským zákonem a uvést, jaké chránitelné prvky autorského díla jsou totožné či shodné, (ii) jde skutečně o rozmnoženinu jeho autorského díla, (iii) existenci autorství k jeho autorskému dílu, a (iv) došlo k porušení či ohrožení jeho výhradních autorských práv žalovaným a popsat, jakým způsobem k tomu došlo[2].

Jedním z nejznámějších případů soudní praxe je kauza Letiště Praha, která sahá až do poloviny 90 let. Útvar rozvoje hlavního města Prahy ve spolupráci s Českou správou letišť vyhlásily architektonickou soutěž na projekt nového terminálu. Ing. arch. Michal Brix a Ing. arch. Petr Franta se jako autoři návrhu a modelu rozšíření Mezinárodního letiště Ruzyně (konkrétně nové odbavovací haly a jejího propojení se stávající budovou včetně nových terminálů pojmenovaných autory jako „prsty A, B“) domáhali určení, že bylo neoprávněně zasaženo do jejich autorského práva a požadovali zaplacení autorské odměny ve výši 5 mil. Kč a peněžní satisfakci ve výši 1 mil. Kč. Výstavba prstu A byla realizována za provozu letiště, a proto se v první fázi postavila pouze jeho část (odbavovací hala). Zbylý prst B měl být dostavěn až po získání finančních prostředků. K dokončení projektu (zbylého prstu B) a celkové dostavbě díla byla přizvána architektonická kancelář Nikodem & Partner, a to bez souhlasu autorů původního architektonického návrhu Brixe a Kanty, ačkoli již Česká správa letišť měla kompletní projekt Brixe a Kanty. Za účelem dokončení projektu poskytla Česká správa letišť nové architektonické kanceláři původní digitalizovaný projekt Brixe a Kanty.

Projektová dokumentace nemusí být pouze rozmnoženinou architektonického díla, ale může se jednat i o tzv. odvozené dílo.

Podle architektů Brixe a Kanty je stavba architektonické kanceláře Nikodem & Partner pouze plagiátem jejich architektonického díla. Argumentem České správy letišť bylo tvrzení, že si „projekty nejsou podobné, když z toho původního zůstala jen vnější hrubá podoba a detaily se musely kreslit znovu[3]. Spornou otázkou bylo i to, zda byla Česká správa letišť oprávněna architektonické dílo užít na základě smluvních oprávnění.

Městský soud v Praze rozhodl tak, že žalovaná strana neoprávněně zasáhla do autorského práva žalobce tím, že bez jeho souhlasu rozmnožila dílo žalobce stavbou. Tuto otázku (zda jde o neoprávněný zásah do žalobcova autorského díla) si Městský soud v Praze nechal posoudit znalcem, který dospěl k tomu, že jsou oba projekty v podstatných znacích totožné.

Neoprávněný zásah do rozmnoženiny autorského díla překrytím stavby reklamou

Odvozená díla jsou díla závislá na původním (v tomto případě architektonickém) díle. Znamená to tedy, že ve výjimečných případech bude investor za účelem provedení stavby povinen vedle licence a svolení autora architektonického díla získat i licenci a svolení autora projektové dokumentace.

Jako příklad porušení práva na nedotknutelnost architektonického díla lze uvést umístění billboardu a reklamní obrazovky překrývající celé průčelí domu. Je znám případ, kdy se v minulosti Žalobce v konkrétním případě domáhal zaplacení přiměřeného zadostiučinění z důvodu porušení práva na nedotknutelnost díla. V důsledku umístění reklamy došlo ke snížení hodnoty jeho díla, neboť stavba byla odbornou veřejností ceněna zejména kvůli tzv. střešní frontě na průčelí, která byla v důsledku umístění reklamy zakryta. Žalobce se na základě § 40 odst. 1 Autorského zákona domáhal nápravy s tím, že k úpravě (umístění reklamy) neposkytl souhlas. Prvoinstanční soud žalobě nevyhověl z důvodu neexistence vzniku újmy (zakrytím stavby podle soudu nemohlo dojít ke vzniku újmy). Provedenou úpravu stavby soud současně nepovažoval za zásah do rozmnoženiny díla podle ustanovení § 40 odst. 1 Autorského zákona. Odvolací soud naproti tomu výslovně připustil, že stavba představuje rozmnoženinu architektonického díla a překrytí díla může snížit hodnotu díla. Rozsudek[4] odvolacího soudu konstatuje, že překrytí budovy reklamní plochou, jejichž umístění autor neodsouhlasil, konstituuje zásah do autorského díla - architektonické stavby. Výrok týkající se zadostiučinění odvolací soud zrušil a vrátil k rozhodnutí soudu prvního stupně z důvodu chybějícího posouzení narušení průčelí domu upevněním reklamy.

Neoprávněné užití architektonického díla k vytvoření projektové dokumentace

Obecně platí, že do autorského práva autora nezasáhne ten, kdo projektovou dokumentaci užije v odůvodněné míře pro územní a stavební řízení (úřední licence). Nejedná-li se o odůvodněnou míru, může se autor architektonického díla domáhat zákonných nároků z porušení jeho autorských práv. Autor má v takovém případě značně ztíženou pozici, neboť zpravidla není účastníkem stavebního řízení.

Investoři se často mylně domnívají, že po nabytí vlastnické práva k projektové dokumentaci jsou oprávněni v projektové dokumentaci dělat libovolné změny a užívat ji jako podklad k provedení stavby bez vědomí či souhlasu autora.

Současně však platí, že ani v případě získání výhradní licence k užití architektonického díla nelze provést do dokumentace stavby takové zásahy, které architektonické dílo znehodnotí.

Jak bylo již uvedeno výše, projektová dokumentace nemusí být pouze rozmnoženinou architektonického díla, ale může se jednat i o tzv. odvozené dílo. Odvozená díla jsou díla závislá na původním (v tomto případě architektonickém) díle. Znamená to tedy, že ve výjimečných případech bude investor za účelem provedení stavby povinen vedle licence a svolení autora architektonického díla získat i licenci a svolení autora projektové dokumentace. Současně však platí, že ani v případě získání výhradní licence k užití architektonického díla nelze provést do dokumentace stavby takové zásahy, které architektonické dílo znehodnotí.

Projektová dokumentace je častým podkladem zadávací dokumentace. Samotné užití dokumentace pro účely zadávacího řízení je formou užití autorského díla ve smyslu Autorského zákona s tím, že je povinností zadavatele zajistit vypořádání autorských práv. O existenci vypořádání autorských práv by měl zadavatel účastníky zadávacího řízení informovat.

Povinnost zadavatele vypořádat autorské právo k projektové dokumentaci někdy bývá přenesena na účastníky zadávacího řízení. V případě přenesení takové povinnosti zadavatelem musí být podmínky vypořádání autorských práv v zadávací dokumentaci blíže specifikovány, jinak se může jednat o porušení zásady transparentnosti.[5] S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti přenášení povinnosti zajistit vypořádání autorských práv nelze doporučit, neboť takové jednání může být v rozporu se zásadami zadávání veřejných zakázek stanovených § 6 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v platném znění.[6]

_____________________________________

[1]     SÝKOROVÁ, P. Autorské právo v architektuře. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, 155 s.

[2]     SÝKOROVÁ, P. Autorské právo v architektuře. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, 157s.

[3]      SÝKOROVÁ, P. Autorské právo v architektuře. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, 159 s.

[4]      Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 2. prosince 2019, sp. zn. 3 Co 89/2019.

[5]      Rozhodnutím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 20. listopadu 2015 č. j. ÚOHS – S0714/2013/VZ-40277/2015/551/OPa bylo shledáno porušení povinnosti transparentnosti v důsledku stanovení takové podmínky v zadávací dokumentaci, aby uchazeči v rámci podání nabídky předložili doklad (např. smlouvu o použití autorských práv, smlouvu o smlouvě budoucí apod.), kterým dokáží, že mají všechno vyřešeno a zajištěno použití autorských práv zpracovatele projektové dokumentace ve stupni dokumentace pro výběr zhotovitele stavby pro účely použití na zpracování realizační dokumentace stavby.

[6]       Zásada transparentnosti, přiměřenosti, rovné zacházení a zákaz diskriminace.