Velký senát Soudního dvora Evropské unie ("Soudní dvůr") se ve svém rozsudku ve věci C-392/19 (VG Bild – Kunst v. Stiftung Preußischer Kulturbesitz) ze dne 9. března 2021 zabýval posouzením, zda vložení autorských děl, která jsou volně zpřístupněna veřejnosti na internetových stránkách prostřednictvím techniky framingu na jiné internetové stránky představuje sdělování díla veřejnosti.

Framing spočívá v rozdělení internetové stránky do několika rámců a v tom, že se v jednom z nich prostřednictvím odkazu ke kliknutí nebo vložené internetové stránky (inline linking) zobrazí prvek pocházející z jiné internetové stránky, aby bylo uživatelům této stránky skryto původní prostředí, do něhož tento prvek patří.

Skutkovým základem posuzovaného případu je spor dvou společností, a to německé nadace Stiftung Preußischer Kulturbesitz provozující digitální knihovnu ("SPK") na straně jedné a organizace kolektivní správy autorských práv VG Bild – Kunst ("VG") na straně druhé. Předmětem sporu je smluvní podmínka licenční smlouvy, podle níž se SPK zavazuje při výkonu práv z licenční smlouvy uplatnit účinné opatření proti tomu, aby třetí osoby prováděly framing náhledů autorských děl, které budou (na základě udělené licence podle licenční smlouvy) zobrazeny na internetových stránkách digitální knihovny. Uvedenou omezující smluvní podmínku v licenční smlouvy považovala SPK za nepřiměřenou, a domáhala se proto určení povinnosti VG poskytnout licenci, která není podmíněna uvedeným omezením. 

Soudní dvůr nejdříve obecně konstatoval, že technika framingu automaticky nepředstavuje sdělování autorského díla veřejnosti, a to je-li sledován účel zpřístupnit autorské dílo všem potenciálním uživatelům internetové stránky, neboť v takové situaci nositel práv již od počátku udělil svolení ke sdělování svých autorských děl všem uživatelům internetu. Soudní dvůr však dále upřesnil, že se výše uvedené obecné závěry ale nepoužijí, pokud je přístup uživatelů internetové stránky regulován omezujícím opatřením (v posuzovaném případě v licenční smlouvě).

Soudní dvůr rozhodl, že s ohledem na to, že nositel autorských práv (VG) přijal nebo požadoval v licenční smlouvě omezující opatření a prostředky proti framingu, vložení díla na internetové stránky třetí osoby prostřednictvím techniky framingu představuje sdělování tohoto autorského díla nové veřejnosti. Výše uvedené právní závěry Soudního dvora jsou relevantní zejména v případě posouzení případných nároků nositelů autorských práv (zejména licenčních poplatků).