Spolkový ústavní soud (Bundesverfassungsgericht) se prostřednictvím rozhodnutí ze dne 5. 5. 2020, sp. zn. 2 BvR 859/15 vymezil proti jednání Soudního dvora Evropské Unie a Evropské centrální banky, které označil jako ultra vires. Řízení před spolkovým ústavním soudem bylo zahájeno v souvislosti s programem PSPP (program nákupu aktiv veřejného sektoru na sekundárních trzích) Evropské centrální banky, v jehož rámci byly prostřednictvím centrálních bank členských zemí nakupovány dluhopisy za účelem podpory ekonomiky eurozóny.

Argumentačním východiskem rozhodnutí byla zásada proporcionality, která podle ustálené judikatury Soudního dvora Evropské Unie vyžaduje, aby akty unijních orgánů byly způsobilé k uskutečnění legitimních cílů sledovaných dotyčnou právní úpravou a nepřekračovaly meze toho, co je k dosažení těchto cílů nezbytné.  Evropská centrální banka podle Spolkového ústavního soudu nedostatečně odůvodnila a prokázala, že Evropskou centrální bankou využité nástroje měnové politiky byly nutné a přiměřené.

Spolkový ústavní soud v rámci svého rozhodnutí Evropskou centrální banku vyzval k řádnému odůvodnění a ospravedlnění PSPP programu. Soudní dvůr Evropské unie v reakci na vydání výše uvedeného rozhodnutí konstatoval, že „za účelem zajištění jednotného uplatňování unijního práva má pouze Soudní dvůr, který k tomu byl zřízen členskými státy, pravomoc určit, že určitý akt unijního orgánu je v rozporu s unijním právem.“ Rozdílná rozhodovací praxe soudů jednotlivých členských států by mohla ohrozit jednotu unijního právního řádu a narušit právní jistotu.