Zajištění věřitelovy pohledávky zajišťovacím převodem práva
Zajišťovací převod práva je druhem věcného zajištění, kdy se svou povahou blíží zástavnímu právu, ovšem oproti zástavnímu právu je více zjednodušený a méně formální.
Zajišťovací převod práva představuje zvláštní typ zajištění řádného a včasného splnění zajištěného dluhu, na základě kterého věřitel získává snadnější způsob uspokojení (např. v porovnání se zástavním právem).
I když je zajišťovací převod práva upraven v § 2040 až § 2044 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění ("Občanský zákoník"), tedy v části upravující obligační práva, lze konstatovat, že tento zajišťovací institut je druhem věcného zajištění[1], kdy se svou povahou blíží zástavnímu právu, ovšem oproti zástavnímu právu je více zjednodušený a méně formální.
Podstata zajišťovacího převodu práva
Zajišťovacím převodem práva dochází k převodu práva dlužníka na věřitele za účelem zajištění věřitelovy pohledávky, přičemž se může jednat o právo dlužníka i třetí osoby (poskytovatele zajištění). Příjemce tohoto práva může být věřitel i třetí osoba, které je převedeno právo ve věřitelův prospěch. [2]
Jedná se o zajišťovací převod práva (obecně), nikoli pouze zajišťovací převod práva vlastnického, ale zajišťovací převod vlastnického práva bude zpravidla nejtypičtější.
Dluh zajištěný zajišťovacím převodem práva může být peněžitý i nepeněžitý. [3] Zákonodárce výslovně uvádí, že se jedná o zajišťovací převod práva (obecně), nikoli pouze o zajišťovací převod práva vlastnického[4], ale zajišťovací převod vlastnického práva bude zpravidla nejtypičtější. Zajišťovacím převodem práva lze převést vlastnické právo k věci movité i nemovité, hmotné i nehmotné (pohledávka, podíl v obchodní společnosti apod.). Podle odborné literatury bude dále z věcných práv přicházet v úvahu i zajištění převodem práva stavby ve smyslu § 1240 a násl. Občanského zákoníku, i dalších věcných práv, neodporuje-li tomu jejich povaha. Převáděné právo musí v okamžiku převodu existovat, musí být převoditelné a jeho předmět musí být dostatečně určen. [5]
Zajišťovací převod práva je ze své podstaty dočasný (přičemž úmysl zřídit převod pouze jako dočasný musí být z právního jednání, na jehož základě zajišťovací převod práva vzniká, patrný). Nestanoví-li strany jinak, na zajišťovací převod práva se hledí jako na převod s rozvazovací podmínkou, lze jej ovšem ujednat i jako tzv. fiduciární převod. V takovém případě se (převedené) vlastnické právo řádným a včasným splněním zajištěného dluhu neobnoví poskytovateli zajištění automaticky (jako u převodu s rozvazovací podmínkou), ale v případě splnění dluhu vznikne poskytovateli zajištění právo žádat o zpětný převod (tj. je nutné učinit další právní jednání). [6]
V případě splnění dluhu (byť opožděného) má dlužník právo na zpětný převod (popř. se aktivuje rozvazovací podmínka), ledaže smlouva mezi dlužníkem a věřitelem stanoví jinak.
Obecně platí, že není-li zajištěný dluh splněn, podmínka dočasnosti odpadá a převod se stává nepodmíněným a trvalým. [7] Podle Tégla ovšem takový absolutní přístup (věřitel se stává vlastníkem nepodmíněným, úplným a trvalým pokud dlužník dluh nesplní) není zcela správný. Znamenalo by to, že pokud by dlužník byl byť jen jediný den v prodlení, již nikdy by nemohl splnit svůj dluh a nemohlo by tak dojít k obnovení jeho práva v důsledku splnění dluhu. Tedy, jelikož je dluh možné splnit tak dlouho, dokud nezanikl, tak v případě splnění dluhu (byť opožděného) má dlužník (poskytovatel zajištění) právo na zpětný převod (popř. se aktivuje rozvazovací podmínka), ledaže smlouva mezi dlužníkem (poskytovatelem zajištění) a věřitelem stanoví jinak. [8]
Rozdíl mezi zajišťovacím převodem práva a zástavním právem
Je důležité zdůraznit, že takové nevýhodné postavení (v případě zajišťovacího převodu práva) si dlužník volí dobrovolně, např. se pro zajištění svého dluhu zbavuje vlastnického práva, kdy v době zřízení zajištění v podobě zajišťovacího převodu práva si musí být vědom toho, že ztráta vlastnického práva může být definitivní.
Zástavní právo je upraveno v Občanském zákoníku podrobněji. Normy upravující zástavní právo jsou "přísnějšího" charakteru a slouží k větší ochraně dlužníka (resp. poskytovatele zajištění) než v případě zajišťovacího převodu práva. Zatímco zástavce zpřístupňuje zástavu zástavnímu věřiteli pouze v nezbytně nutné míře, v případě zajišťovacího převodu práva dlužník věřiteli převede samotné právo (např. vlastnické právo), a tak mu dobrovolně poskytuje více, než by při zřízení jiného zajištění musel. Zřízením zajišťovacího převodu práva dlužník dobrovolně přijímá riziko ve vztahu k tomu, jak bude věřitel nakládat s poskytnutým právem, z toho důvodu nemůže být dlužníkovi poskytnuta ochrana jako v případě zástavního práva ani za pomoci analogie.
Zatímco zástavní věřitel smí zástavu zpeněžit pod podmínkou dodržení zákonných pravidel a požadavků, věřiteli ze smlouvy o zajišťovacím převodu práva připadne po splatnosti dluhu zajištěné právo (typicky vlastnické právo k věci) bez nutnosti splnění dalších zákonem předepsaných pravidel. I když takové řešení je podstatně výhodné pro věřitele, je důležité (opětovně) zdůraznit, že takové postavení si dlužník volí dobrovolně, např. se pro zajištění svého dluhu zbavuje vlastnického práva, kdy v době zřízení zajištění v podobě zajišťovacího převodu práva si musí být vědom toho, že ztráta vlastnického práva může být definitivní. [9]
Vznik zajišťovacího převodu práva
Při zřízení zajišťovacího převodu práva je rozhodné, zda předmět převodu je věcí zapsanou ve veřejném seznamu či nikoli.
V případě katastru nemovitostí, je třeba podat návrh na zápis vlastnického práva ve prospěch věřitele. Zároveň se zápisem bude zapsána (bez návrhu) poznámka ve smyslu § 23 odst. 2 písm. f) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), v platném znění, o dočasné povaze věcného práva v případě zajišťovacího převodu práva uskutečněném na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva.
Věc zapsaná ve veřejném seznamu
Je-li předmětem zajišťovacího předmětu práva věc zapsaná ve veřejném seznamu, vzniká zajištění zápisem do tohoto seznamu[10] (to platí, pokud je předmětem zajištění právo, k jehož vzniku se zápis do veřejného seznamu vyžaduje[11]). Do veřejného seznamu se zároveň zapíše i dočasná povaha takového převodu.
V případě katastru nemovitostí, je třeba podat návrh na zápis vlastnického práva ve prospěch věřitele. Zároveň se zápisem bude zapsána (bez návrhu) poznámka ve smyslu § 23 odst. 2 písm. f) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), v platném znění, o dočasné povaze věcného práva v případě zajišťovacího převodu práva uskutečněném na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva. [12] Tato poznámka se poté vymaže společně s opětovným zápisem vlastnického práva pro poskytovatele zajištění (opět bez návrhu). [13]
Pokud se v důsledku nesplnění dluhu stane převod práva trvalým, k odstranění poznámky je zapotřebí součinnosti poskytovatele zajištění, jelikož poznámka může být vymazána pouze na základě potvrzení dlužníka (resp. poskytovatele zajištění), o tom, že převod práva se stal nepodmíněným. Odmítne-li dlužník (popř. jiný poskytovatel zajištění) toto potvrdit, věřitel se odstranění poznámky domůže pouze na základě podané žaloby na určení. [14]
Zápis do veřejného seznamu je podstatný s ohledem na potřebu, aby nebyl skutečný stav věci skryt třetím osobám a především, aby věřitelé znali a měli možnost seznámit se s hospodářským postavením svých dlužníků.
Je třeba důrazně doporučit, aby strany výslovně ve smlouvě uvedly, že se jedná o převod dočasný za účelem zajištění, nikoli o "normální" převod.
Ač samotný vznik zajišťovacího převodu práva bude vázán na zápis do veřejného seznamu, pokud jde o vzájemná práva a povinnosti smluvních stran (věřitele a poskytovatele zajištění), která mají působit obligačně, tato již vznikají se samotnou účinností smlouvy o zajišťovacím převodu práva.
Věc nezapsaná ve veřejném seznamu
Jedná-li se o zajišťovací převod práva, jehož předmětem je věc, která není v evidenci veřejného seznamu, je zajišťovací převod práva účinný okamžikem uzavření smlouvy. Vzhledem k tomu, že dočasný charakter převodu není v žádné evidenci výslovně zaznamenán (jako v předchozím případě), je třeba důrazně doporučit, aby strany výslovně ve smlouvě uvedly, že se jedná o převod dočasný za účelem zajištění, nikoli o "normální" převod. Ačkoliv tomuto ujednání nelze připsat konstitutivní účinky převodu, může přispět k transparentnosti jednání stran.
Fiduciární převod je nezbytné výslovně smluvně ujednat, jinak bude uplatněna vyvratitelná domněnka, podle které poskytovatel zajištění opětovně nabyde právo v okamžik splnění zajištěného dluhu.
Forma smlouvy o zajišťovacím převodu práva
Občanský zákoník pro smlouvy o zajišťovacím převodu práva (obecně) nevyžaduje písemnou formu. Tím nejsou dotčena jiná zákonná ustanovení. Pokud se jedná o zajišťovací převod práva k nemovité věci, musí být smlouva uzavřena písemně s podpisy stran na téže listině (ve smyslu § 560 a § 561 Občanského zákoníku).
Navzdory výše uvedenému je však s ohledem na vyšší míru právní jistoty, pro vyloučení pochybností a v neposlední řadě pro zajištění lepší důkazní situace v případě převodu věci nezapsané do veřejného seznamu v případném sporu, třeba důrazně doporučit, aby zajištění formou zajišťovacího převodu práva bylo sjednáno vždy na základě písemné smlouvy.
Zajišťovací převod práva je, nestanoví-li strany jinak, převodem s rozvazovací podmínkou, že dluh bude splněn (jedná se o vyvratitelnou právní domněnku). Strany si mohou ujednat zajišťovací převod práva jako tzv. fiduciární převod, což znamená, že splněním dluhu právo, které je předmětem zajišťovacího převodu, automaticky nepřechází zpět na dlužníka (poskytovatele zajištění), ale přechází zpět až v okamžiku učinění dalšího právního jednání, kterým předmětné právo bude převedeno zpět. Tedy mezi stranami smlouvy o zajišťovacím převodu práva musí dojít k uzavření další smlouvy (učinění dalšího právního jednání), na základě které věřitel převede právo zpět na dlužníka (poskytovatele zajištění). Fiduciární převod je nezbytné výslovně smluvně ujednat, jinak bude uplatněna vyvratitelná domněnka, podle které poskytovatel zajištění opětovně nabyde právo v okamžik splnění zajištěného dluhu. Věřitel je v takovém případě povinen umožnit poskytovateli zajištění plný výkon práva a předmětnou věc mu vydat nebo mu s ní umožnit jinou dispozici.
Postavení věřitele
Pokud byla věc v rámci zajišťovacího převodu práva předána věřiteli, je oprávněn mít předmětnou věc u sebe po celou dobu trvání smluvního vztahu. Věřitel je povinen vykonávat prostou správu této věci, tj. vykonává pouze úkony nutné k zachování věci.
Aktivní legitimace věřitele při převodu vlastnického práva
Věřitel, na kterého bylo v důsledku zajištění převedeno vlastnické právo, má postavení vlastníka (může jako vlastník vystupovat a příslušejí mu oprávnění s vlastnictvím spojená), a proto je oprávněn k podání žalob na ochranu vlastnického práva. Jedná se především o žalobu na určení vlastnického práva. Rovněž je aktivně legitimován k podání reivindikační žaloby (žaloby na vydání věci) nebo žaloby na zdržení se protiprávního jednání ve vztahu k rušení výkonu práva k věci.
Správa převedené věci a její užívání
Pokud byla věc v rámci zajišťovacího převodu práva předána věřiteli, je oprávněn mít předmětnou věc u sebe po celou dobu trvání smluvního vztahu. Věřitel je povinen vykonávat prostou správu této věci, tj. vykonává pouze úkony nutné k zachování věci. [15]
Naopak, pokud věc, k níž byl zajišťovací převod práva zřízen, zůstane v držení poskytovatele zajištění (popř. dlužníka), je povinen vykonávat i tento poskytovatel zajištění pouze prostou správu věci. Strany si ale mohou v rámci smlouvy o zajišťovacím převodu práva určit jinak.
Pokud jde o užívání převedené věci, lze doporučit, aby byla výslovně ujednána úprava vzájemných práv a povinností v otázce užívání ve smlouvě, neboť oprávnění k užívání převedené věci ze zákonné úpravy nevyplývá. Ačkoliv věřitel vstoupí při zajišťovacím převodu práva do postavení vlastníka, představuje zákonný požadavek na prostou správu věci jeho omezení při nakládání s předmětem zajištění (i jeho užíváním), ovšem zároveň věřitel jako vlastník věci nese nebezpečí škody na věci (což by znamenalo, že je při jejím zničení a včasném splacení dluhu povinen poskytovateli zajištění poskytnout náhradu).
Dočasnost převodu
Naopak, pokud věc, k níž byl zajišťovací převod práva zřízen, zůstane v držení poskytovatele zajištění (popř. dlužníka), je povinen vykonávat i tento poskytovatel zajištění pouze prostou správu věci. Strany si ale mohou v rámci smlouvy o zajišťovacím převodu práva určit jinak.
Stěžejní limitací postavení věřitele, v jehož prospěch byl zajišťovací převod práva učiněn, je dočasný charakter převodu. V případě, že dluh bude splněn, je věřitel povinen vydat předmět zajištění spolu s jeho plody, užitky a přírůstky (tj. vydá vše, co z převedeného práva získal nebo co k němu přibylo). Věřitel má naproti tomu právo na náhradu (účelně vynaložených) nákladů, které jako vlastník (prostý správce věci) vynaložil. [16] Strany si mohou (nad zákonnou úpravu) sjednat, že věřiteli náleží za správu věci odměna.
Zcizování a zatěžování věci
Z dočasné povahy převodu práva dále plyne omezení, že věřitel není oprávněn majetek, který je předmětem zajišťovacího převodu práva, zcizovat ani zatěžovat. Toto omezení však působí pouze mezi věřitelem a osobou, která zajištění poskytla (má pouze relativní (obligační) účinek).
V případě, že zajištěný věřitel převede předmět zajišťovacího převodu na třetí osobu (v dobré víře) před splatností dluhu, provedený převod bude platný, což platí i v případě zatížení předmětu zajišťovacího převodu práva.
Poskytovatel zajištění tak ponese riziko, související s tím, že nebude moci své vlastnické právo po splnění dluhu před splatností uplatnit. Jakkoli se zdá být tato úprava přísná, je nezbytné vzít v úvahu, že poskytovatel zajištění podstupuje všechna tato rizika z vlastní vůle a je si nebo by si měl být vědom, že dočasná ztráta vlastnického nebo jiného práva může být definitivní, pokud dlužník svůj dluh nesplní.
Úmyslem zákonodárce bylo především chránit dobrou víru třetí osoby, jež by nabyla předmět zajištění. Dotčený dlužník (poskytovatel zajištění) může uplatnit proti věřiteli právo na náhradu škody a další dohodnuté sankce pro tento případ v rámci jejich smluvního vztahu. Za účelem snížení rizika, kterou poskytovatel zajištění nese, je vhodné doporučit, aby strany ujednaly, že např. movitá věc jako předmět zajištění bude v úschově třetí osoby nebo zůstane v detenci dlužníka. Ve prospěch dlužníka (poskytovatele zajištění) lze dále doporučit si sjednat zákaz zcizení a zatížení s věcněprávními účinky a smluvní pokutu.
Pokud jde o užívání převedené věci, lze doporučit, aby byla výslovně ujednána úprava vzájemných práv a povinností v otázce užívání ve smlouvě, neboť oprávnění k užívání převedené věci ze zákonné úpravy nevyplývá.
Existuje i názor odborné literatury, podle kterého by mělo být rozlišováno, zdali se jedná o zajišťovací převod s rozvazovací podmínkou či o fiduciární zajišťovací převod. Podle tohoto názoru, pokud je zajišťovací převod práva ujednán s rozvazovací podmínkou, tak ve smyslu § 1107 Občanského zákoníku na třetí osobu přejde i rozvazovací podmínka (jako závada), a proto v případě splnění dluhu se stane (opět) vlastníkem poskytovatel zajištění. Pokud je ovšem ujednán fiduciární převod, na třetí osobu nepřejde obligační právo na zpětný převod (tj. povinnost právo převést zpět se váže pouze na věřitele, nikoli na třetí osobu, které právo dále převedl), neboť toto právo působí jen mezi smluvními stranami. Věřitel, který převede právo, ovšem tímto poruší smlouvu a odpovídá tak poskytovateli zajištění za škodu. [17]
Důsledky zesplatnění dluhu
Primárním důsledkem zesplatnění zajištěného dluhu je transformace dočasného převodu práva na nepodmíněný převod. Dlužník nebo poskytovatel zajištění je pak povinen předat věřiteli vše, co je nezbytné k plnému výkonu převedeného práva.
Institut zajišťovacího převodu tedy zcela nepochybně představuje propadné zajištění dluhu, aniž by musela být určena cena, za kterou si věřitel věc ponechá, čímž se odlišuje od zástavního práva a významně usnadňuje průběh realizační fáze.
Vyšší hodnota poskytnutého zajištění (převedeného práva) oproti dluhu
Účelem zajišťovacího převodu práva je snazší uspokojení věřitelovy pohledávky, věřitel by se však neměl z dlužníkova zajištění (např. převedené věci) obohatit nad rámec výše zajištěného dluhu. Zákonná úprava proto koriguje, jakým způsobem by se strany zajišťovacího převodu práva měly spravedlivě vypořádat v případě, kdy je hodnota převedeného práva vyšší než výše zajištěného dluhu.
Ačkoliv věřitel vstoupí při zajišťovacím převodu práva do postavení vlastníka, představuje zákonný požadavek na prostou správu věci jeho omezení při nakládání s předmětem zajištění (i jeho užíváním), ovšem zároveň věřitel jako vlastník věci nese nebezpečí škody na věci (což by znamenalo, že je při jejím zničení a včasném splacení dluhu povinen poskytovateli zajištění poskytnout náhradu).
Pokud hodnota převedeného práva zřejmě převyšuje výši zajištěného dluhu, nastupuje ochrana dlužníka v podobě povinnosti uložené věřiteli, která spočívá ve vyplacení poskytovateli zajištění částky, která odpovídá rozdílu, o který hodnota převáděné věci dluh převyšuje. Věřitel je v tomto případě oprávněn si k dluhu dlužníka připočíst náklady, které mu vznikly v souvislosti s výkonem zajišťovacího převodu práva a které účelně vynaložil. [18]
Konkrétní podmínky vrácení částky, o kterou cena věci převedené v rámci zajišťovacího převodu práva (hodnota převedeného práva) převyšuje zajištěný dluh, si mohou strany dojednat. Je na věřiteli, aby prokázal, že obvyklá cena věci převedené v rámci zajišťovacího převodu práva (hodnota převedeného práva) zřejmě nepřevyšuje výši zajištěného dluhu, aby si věc, která je předmětem zajišťovacího převodu práva, mohl bez dalšího ponechat. Z tohoto důvodu lze doporučit, aby si strany ve smlouvě o zajišťovacím převodu práva jednak výslovně určily výši zajištěného dluhu, a rovněž hodnověrně ocenily[19] právo, které je předmětem zajištění (např. vlastnické právo k nemovité věci), pokud je takové určení možné. [20] Pro úplnost je třeba dodat, že za "zřejmě převyšující" se pokládá cena věci převedené v rámci zajišťovacího převodu práva (hodnota převedeného práva), která je vyšší než deset procent výše zajištěného dluhu. Rozdíl mezi výší zajištěného dluhu a obvyklou cenou věci převedené v rámci zajišťovacího převodu práva (hodnotou převedeného práva), který není zřejmý, není věřitel podle zákonné úpravy povinen dorovnávat.
Z právní úpravy Občanského zákoníku však není zřejmé, zda se hodnota věci převedené v rámci zajišťovacího převodu práva (hodnota převedeného práva) započítá na zajištěnou pohledávku nebo zda se jedná o jakési náhradní plnění. V případě, že by se jednalo o první z možností, pak by to znamenalo, že věřitel je povinen poskytovateli zajištění vyplatit přebytek, který převodem práva nabyl, anebo v případě nižší hodnoty, že dluh přetrvá nadále v rozsahu, ve kterém nebyl pokryt zajištěním. Zákon však uvádí, že přebytek, kterým věřitel disponuje, je třeba vyplatit, pouze pokud obvyklá cena věci převedené v rámci zajišťovacího převodu práva (obvyklá cena převedeného práva) "zřejmě" (výrazně) převyšuje výši zajištěného dluhu.
Strany si mohou (nad zákonnou úpravu) sjednat, že věřiteli náleží za správu věci odměna.
Nižší hodnota zajištění oproti dluhu
Výše uvedené pravidlo současně navozuje otázku, jak bude postupováno v případě, že výše hodnoty zajištění (hodnota převedeného práva) je nižší než výše dluhu. Zákonná úprava v tomto však výslovně neřeší situaci, kdy je hodnota zajištění (hodnota převedeného práva) nižší než zajištěný dluh. Pokud bychom použili stejný vzorec, bylo by možné dovodit, že dluh přetrvá v rozsahu rozdílu, v jakém hodnota zajištění (hodnota převedeného práva) zřejmě nedosahuje výše zajištěného dluhu.
_____________________________________
[1] Označováno jako tzv. proprietary security right (jehož protikladem je tzv. non-proprietary security right, kdy vlastnické právo k předmětu zajištění zůstává poskytovateli zajištění).
[2] Viz § 2010 odst. 1 Občanského zákoníku.
[3] Zákon neupravuje zajištění zajišťovacím převodem práva v případě nepeněžitého dluhu, ovšem podle odborné literatury by mělo být analogicky použito ustanovení § 1368 odst. 1 Občanského zákoníku upravujícího zástavní právo.
[4] Viz § 2042 Občanského zákoníku.
[5] "Práva, jejichž povaha nepřipouští, aby byla považována za věci či za předměty věcných práv, zpravidla nebudou jako jistota v úvěrových vztazích vůbec využitelná." HULMÁK, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 1335 s.
[6] To lze dovodit z ustanovení § 2040 odst. 2 Občanského zákoníku.
[7] Viz § 2044 odst. 1 Občanského zákoníku.
[8] TÉGL, Petr. Ještě k některým aspektům zajišťovacího převodu práva. Obchodněprávní revue. 2011, roč. 3, č. 8, s. 223-228
[9] Podle Důvodové zprávy k Občanskému zákoníku: "Zásadní rozdíl mezi zástavním právem a zajišťovacím převodem práva spočívá v tom, že - není-li zajištěný dluh splněn - v prvém případě musí zástavní věřitel zástavu zpeněžit jako věc cizí postupem stanoveným dosti rigidními ustanoveními o právech věcných, zatímco v druhém případě jde o převod s rozvazovací podmínkou, že splní-li se zajištěný dluh, účinky převodu zaniknou a vše se vrací do předešlého stavu. Není-li však dluh splněn, je podmínka zmařena a podmíněný převod se mění na nepodmíněný. V důsledku toho připadne věřiteli právo převedené původně jen na dočasnou dobu jako trvalé. Pro věřitele jde o řešení zjevně výhodnější, poskytovatel jistoty (zvláště, je-li to přímo sám dlužník), se však ocitá v postavení nevýhodnějším. Přitom však nelze přehlížet, že se jedná o postavení, které si tato osoba volí sama a že je pro ni varující již skutečnost, že se za účelem zajištění zbavuje vlastnického práva s vědomím, že ztráta vlastnictví bude pro ni definitivní, nesplní-li se zajištěný dluh."
[10] Viz § 2041 Občanského zákoníku.
[11] Typicky vlastnické právo k nemovité věci.
[12] Viz § 72 odst. 1 vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška), v platném znění.
[13] Viz § 73 odst. 1 vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška), v platném znění.
[14] PETROV, J., VÝTISK, M., BERAN, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022.
[15] Viz ustanovení § 2042 Občanského zákoníku.
[16] Viz ustanovení § 2043 Občanského zákoníku.
[17] PETROV, J., VÝTISK, M., BERAN, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022.
[18] Viz ustanovení § 2044 odst. 2 Občanského zákoníku.
[19] Za hodnověrné ocenění je vedle ocenění znalcem považováno rovněž určení ceny obvyklé nebo ceny, za níž byla věc koupena.
[20] Určení výše dluhů není vždy možné, typickým příkladem, kdy je nelze vyčíslit je, jedná-li se o náhradu škody. Obdobně pak u určení výše zajišťované věci, která nemusí být seznatelná.