Na usnesení valné hromady banky, která byla přijata v rozporu s veřejnoprávním zákazem upraveným v § 20a odst. 5 zákona o bankách, se hledí, jako by nebyla přijata

Nejvyšší soud České republiky se v rozhodnutí sp. zn. 27 Cdo 1141/2020, ze dne 27. 5. 2021 vyjádřil k povaze usnesení valné hromady banky, které bylo přijato bez vyjádření ČNB podle § 20a odst. 3 zákona o bankách, tedy v rozporu s veřejnoprávním zákazem.

Podle názoru Nejvyššího soudu zákon absenci vyjádření České národní banky ("ČNB") podle § 20a odst. 3 zákona o bankách spojuje se sankcí, podle které se valná hromada "nesmí konat". Svolá-li banka – přesto, že dosud nezískala vyjádření ČNB podle § 20a odst. 3 zákona o bankách - valnou hromadu, je proto důsledkem sankce podle § 20a odst. 5 zákona o bankách - (dočasné) omezení působnosti valné hromady. Jinak řečeno, valná hromada banky svolaná v rozporu s veřejnoprávním zákazem upraveným v § 20a odst. 5 zákona o bankách nemá (do splnění podmínky podle § 20a odst. 3 zákona o bankách) působnost přijmout žádné rozhodnutí.

Na usnesení valné hromady, která byla přijata mimo její působnost (ultra vires), se přitom hledí, jako by nebyla přijata.

Taková usnesení nemají žádné právní účinky. Na závěru o zdánlivosti usnesení valné hromady by nic neměnila ani skutečnost, kdyby ČNB nesplnila povinnost postupovat podle § 20a odst. 3 zákona o bankách. Ani případná nečinnost ČNB totiž neprolamuje zákaz upravený v § 20a odst. 5 zákona o bankách. V takovém případě je na bance, aby se veřejnoprávními prostředky ochrany proti nečinnosti domáhala splnění této povinnosti.