Nejvyšší soud České republiky se v rozsudku sp. zn. 27 Cdo 1818/2020, ze dne 26. 5. 2021 vyjádřil k otázce náhrady škody způsobené tím, že se pohledávka stala nedobytnou.
Nejvyšší soud konstatuje, že skutečnou škodu může představovat také splatná pohledávka věřitele, kterou – vzhledem k okolnostem případu – lze považovat za nevymahatelnou. I v tomto případě lze totiž hovořit o újmě, která nastala (projevila se) v majetkové sféře poškozeného (věřitele), spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu a je objektivně vyjádřitelná (vyčíslitelná) všeobecným ekvivalentem (penězi), a je tudíž napravitelná, nedochází-li k naturální restituci, především poskytnutím peněz.
Ke vzniku škody dochází okamžikem, kdy je vzhledem k okolnostem případu nepochybné, že pohledávka za obligačním dlužníkem je nevymahatelná. Pro účely náhrady škody způsobené tím, že se pohledávka stala nedobytnou, není ale nezbytné, aby závěr o nedobytnosti pohledávky byl učiněn v soudním řízení proti dlužníkovi, nýbrž pro závěr, že se jedná o nevymahatelnou pohledávku, je rozhodující objektivní zjištění, že se věřitel skutečně svého práva nedomůže. Pro závěr o tom, zda se jedná o nevymahatelnou pohledávku, nejsou významné subjektivní představy věřitele o míře jeho úspěšnosti v případném soudním řízení.
Škoda věřiteli vzniká, jestliže jeho pohledávka není uspokojena, dlužník odpírá dobrovolně plnit a plnění na něm již nelze soudně vymáhat. V případě, že právo na plnění bylo u soudu uplatněno, stává se nevymahatelným, jakmile dlužník důvodně vznesl námitku promlčení.
Nejvyšší soud zároveň uzavírá, že uvedené judikatorní závěry přijaté v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 se prosadí i při výkladu ustanovení § 2894 odst. 1 o. z. a § 2952 o. z. účinných od 1. 1. 2014.