Nejvyšší soud České republiky se v usnesení sp. zn. 20 Cdo 1415/2022, ze dne 26. 7. 2022 zabýval otázkou prokázání převodu směnky na řad v exekučním řízení, výslovně otázkou, zda v takovém případě postačí rubopis nebo zda je podmínkou pro převod směnky na řad vedle rubopisu také její předání nabyvateli. Tuto otázku Nejvyšší soud posuzoval pro účely singulární sukcese během exekuce (§ 36 odst. 5 ex. řádu).
Podle názoru Nejvyšší soudu je podmínkou pro převod směnky na řad vedle rubopisu také její předání nabyvateli. Ustanovení § 36 odst. 4 ex. řádu (§ 256 odst. 2 o. s. ř.) je proto třeba vyložit tak, že listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem je na místě za účelem pozitivního rozhodnutí o singulární sukcesi během exekuce (§ 36 odst. 5 ex. řádu) prokázat i předání směnky na řad nabyvateli. Úředně ověřený podpis indosanta (dosavadního oprávněného) na směnce nepostačuje.Nejvyšší soud dále odkazuje na skutečnost, že podle ustanovení § 1103 odst. 2 o. z. vlastnické právo k cennému papíru na řad se převádí rubopisem a smlouvou k okamžiku jeho předání. O náležitostech rubopisu a jeho přijetí, jakož i o tom, kdo je z rubopisu oprávněn a jak toto oprávnění prokazuje, platí ustanovení právního předpisu upravujícího směnky; převodce cenného papíru však ručí za uspokojení práv z cenného papíru, jen je-li k tomu zvlášť zavázán. Podle čl. I. § 11 odst. 1 zákona směnečného a šekového každou směnku, i když nebyla vystavena na řad, lze převést indosamentem (rubopisem). Podle ustanovení § 36 odst. 4 ex. řádu přechod povinnosti nebo přechod či převod práva lze prokázat jen listinou vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu.
Nejvyšší soud již v minulosti uzavřel, že podmínkou pro převod směnky na řad je vedle rubopisu, také její předání nabyvateli (viz. § 1103 odst. 2 o. z., čl. I. § 11 odst. 1 zákona směnečného a šekového, dále srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3880/2013, a ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2344/2015).
Za takových okolností nelze ustanovení § 36 odst. 4 ex. řádu (§ 256 odst. 2 o. s. ř.) aplikovat s jiným výsledkem, než že listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem je na místě za účelem pozitivního rozhodnutí o singulární sukcesi během exekuce (§ 36 odst. 5 ex. řádu) prokázat i předání směnky na řad nabyvateli. Úředně ověřený podpis indosanta (dosavadního oprávněného) na směnce nepostačuje.
S právě uvedeným závěrem nejsou v rozporu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. 20 Cdo 461/2004, ze dne 4. 5. 2011, sp. zn. 20 Cdo 711/2009, ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3271/2018, či ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 20 Cdo 2116/2020. Z těchto rozhodnutí se pouze podává, že směnku na řad nelze převést smlouvou o postoupení pohledávky, a proto platí, že za účelem prokázání převodu práva ve smyslu ustanovení § 36 odst. 4 ex. řádu se soudní exekutor (exekuční soud) nemůže spokojit s úředně ověřenou smlouvou o postoupení pohledávky. Jde-li o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2017, sp. zn. 20 Cdo 475/2017, toto rozhodnutí právě uvedené rovněž nepopírá, naznačuje se z něho pouze, že úředně ověřenou listinou ve smyslu ustanovení § 36 odst. 4 ex. řádu, jímž dosavadní oprávněný prokáže akt předání směnky na řad tomu, kdo do řízení má vstoupit na jeho místo, může být i listina obsahující (neplatnou) smlouvu o postoupení pohledávky – převedení směnky na řad, stvrzuje-li se v ní, že samotná směnka byla nabyvateli předána.
Z výše uvedeného se tedy podává, že odvolací soud nesprávně uzavřel, že k prokázání převodu práva ze směnky na řad ve smyslu ustanovení § 36 odst. 4 ex. řádu (§ 256 odst. 2 o. s. ř.) postačí pouze úředně ověřený rubopis.