Nejvyšší soud České republiky ("Nejvyšší soud") se v rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1908/2020, ze dne 15.12. 2021 věnoval případu, kdy se žalobce domáhal náhrady škody jemu způsobené nesprávným úředním postupem původně žalovaného (soudní exekutor).

Žalobce (také soudní exekutor) vydal exekuční příkaz na prodej nemovitostí, kterých byl povinný spoluvlastníkem. Na uvedené nemovitosti žalobce zřídil exekutorské zástavní právo (exekuční příkazy byly doručeny katastrálnímu úřadu a nabyly dne 21. 10. 2014 právní moci). Podáním ze dne 15. 6. 2015 katastrální úřad informoval žalobce o opravě své chyby (exekuční příkaz žalobce byl omylem katastrálním úřadem vymazán). 

Původně žalovaný rozhodl exekučním příkazem ze dne 5. 1. 2015 o prodeji nemovitostí povinného (těch, na které byl vydán i exekuční příkaz žalobce). Dne 29. 7. 2015 proběhla dražba nemovitostí na základě dražební vyhlášky původně žalovaného.

Žalobci vznikla škoda v podobě ušlé odměny, kterou by získal, kdyby realizoval dražbu sám (kdyby ji nerealizoval původně žalovaný). Mezi žalobcem a původně žalovaným probíhalo poté smírčí řízení na základě exekutorského smírčího řádu (stavovský předpis Exekutorské komory), které bylo zastaveno z důvodu nedostatečně odůvodněné neúčasti původně žalovaného.

Soud prvního stupně zhodnotil, že za nesprávný úřední postup soudního exekutora odpovídá stát (žalovaná je tedy Česká republika) podle § 4 odst. 1 zákona č. 82/1992 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění, a proto ve vztahu k původně žalovanému byl shledán nedostatek pasivní legitimace.

Podle soudu prvního stupně původně žalovaný postupoval v rozporu s § 14 odst. 1 a odst. 2 písem. b) zákona č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, v platném znění, podle kterého pokud postihuje exekuce souběžně stejnou nemovitost povinného, provede se ta exekuce, která byla nejdříve nařízena (ostatní exekuce se přerušují). Původně žalovaného neospravedlňuje pochybení katastrálního úřadu, jelikož kdyby si před vydáním dražební vyhlášky opatřil výpis z katastru nemovitostí, nemuselo by dojít k tomuto pochybení. Podle soudu prvního stupně žalobce neporušil povinnost prevence, jelikož nemohl očekávat, že původně žalovaný nebude postupovat v souladu s právními předpisy.

Odvolací soud učinil jiný závěr ve vztahu k prevenční povinnosti žalobce. Považoval za podstatnou námitku žalované (České republiky), že soud prvního stupně nereflektoval porušení prevenční povinnosti žalobce. V době, kdy byl žalobce informován o pochybení katastrálního úřadu, exekuční příkazy původně žalovaného byly již v katastru nemovitostí zapsány, proto podle odvolacího soudu žalobce nepostupoval s náležitou opatrností, když se nijak nesnažil škodě zabránit tím, že by původně žalovaného informoval o nastalé situaci. Odvolací soud neshledal žalobcův nárok na náhradu škody jako oprávněný ve smyslu § 2903 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění.

Nejvyšší soud shledal dovolání žalobce přípustné co do posouzení otázky týkající se prevenční povinnosti žalobce (v otázce, zda a případně v jakém rozsahu lze vznik škody přičíst i žalobci v případě, kdy by proti vzniku škody nezakročil způsobem přiměřeným okolnostem).

Podle Nejvyššího soudu je podstatné, do jaké míry byl vznik škody pro žalobce předvídatelný. Podle Nejvyššího soudu lze v této věci předpokládat existenci legitimního očekávání na straně žalobce vůči postupu původně žalovaného v souladu se zákonem (nikdo není povinen předvídat protiprávní jednání druhého, zejména u soudního exekutora, na kterého stát přenesl část svých pravomocí a na kterého proto lze mít stejné nároky na dodržování právních předpisů jako na stát).

Nejvyšší soud konstatoval, že závěr odvolacího soudu je přinejmenším předběžný, když se nezabýval tím, zda mohl žalobce podle okolností reálně předvídat protiprávní jednání původně žalovaného. Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nastavení soukromí

Soubory cookie používáme, abychom mohli přizpůsobit obsah konkrétním uživatelům a analyzovat návštěvnost našeho webu. Kliknutím na možnost „Povolit vše“ s tím souhlasíte. Předvolby můžete spravovat tlačítkem Nastavení soukromí. Svůj souhlas můžete kdykoli odvolat. Informace o cookies