Nejvyšší soud České republiky ("Nejvyšší soud") se v rámci rozsudku sp. zn. 23 Cdo 2042/2020, ze dne 19. 4. 2022 věnoval případu, kdy žalovaná (jako prodávající) uzavřela s žalobkyní (jako kupující) smlouvu o koupi zařízení a přístrojů pro estetickou medicínu. Přístroje měly být již dříve po dobu tří dnů použity na výstavě. Při převzetí provedla žalobkyně obvyklou prohlídku přístrojů (nevykazovaly žádné nedostatky a byly funkční). Na přístrojích byl vyznačen rok výroby 2012 a 2013, ovšem žalobkyně byla opakovaně ubezpečena žalovanou, že rok výroby není relevantní skutečností ke stanovení míry opotřebení. Po zahájení provozu žalobkyně přístroje vykazovaly nedostatky (přehřívaly se, došlo k popálení pacientky). Podle soudního znalce stupeň opotřebení přístrojů neodpovídal prohlášení žalované, jejich opotřebení odpovídalo ročnímu použití při středním provozu. Z toho důvodu žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení zaplacené části kupní ceny (2 600 000 Kč).
Soud prvního stupně konstatoval, že skutečná doba opotřebení předmětu koupě je rozhodnou okolností pro uzavření kupní smlouvy. Kupní smlouva je podle soudu prvního stupně relativně neplatná (omyl o skutečné době opotřebení je podstatným omylem) a rovněž se jedná o vadné plnění (které představuje podstatné porušení smlouvy). Jelikož žalovaná včas učinila námitku podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění ("OZ") (vzájemná žaloba), soud prvního stupně rozhodl o vrácení vzájemných plnění žalobkyně a žalované (tj. rozhodl o vrácení části kupní ceny 2 600 000 Kč proti vrácení přístrojů). Žalovaná dále namítala, že další části předmětu koupě, doplňkové vybavení, v ceně 320 650 Kč byly žalobkyní spotřebovány a o tuto částku by měla být částka 2 600 000 Kč snížena, k takovému snížení ovšem soud prvního stupně nepřistoupil.
Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Žalovaná proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání, v rámci kterého položila šest otázek, přičemž Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným pouze co do otázky první ("zda kupující, který byl při uzavření kupní smlouvy uveden prodávajícím v omyl o rozhodující okolnosti spočívající ve sjednaných vlastnostech předmětu koupě a jemuž bylo následně poskytnuto vadné plnění (předmět koupě) může úspěšně namítat relativní neplatnost kupní smlouvy (§ 583 o. z.) vedle práv z vadného plnění, či zda může uplatňovat výlučně práva z vadného plnění") a části otázky šesté ("zda v případě, je-li domnělým kupujícím spotřebováno (byť částečně) plnění mu poskytnuté domnělým prodávajícím na základě neplatné kupní smlouvy, náleží domnělému prodávajícímu peněžitá náhrada, která má být zohledněna soudem při vypořádání vzájemných plnění z neplatné smlouvy snížením nároku na vrácení kupní ceny").
Nejvyšší soud se nejprve vyjádřil ke kolizi práv z omylu (v daném případě tzv. omyl o vlastnostech předmětu právního jednání) a práv z vadného plnění. Zdůraznil, že úprava podstatného omylu se vztahuje k poruše při vzniku právního jednání (jako snaha o nápravu vad při uzavírání smlouvy), ovšem úprava práv z vadného plnění reflektuje porušení smlouvy až v návaznosti na poskytnuté vadné plnění (tzn. reakce na poruchy vzniklé při realizaci smlouvy). Podle Nejvyššího soudu nejsou tyto rozdílné úpravy ve vztahu speciality, ale představují dvojí způsob kontroly. Právní úprava omylu nemůže ale způsobit pozbytí smyslu úpravy práv z vadného plnění (tj. právní úpravou omylu nemůže být obcházeno použití práv z vadného plnění (např. z důvodu, že uplatnění práv z vadného plnění má krátké zákonné lhůty, kupující by s jejich uplatněním otálel při vědomí, že má stále po uplynutí těchto lhůt k dispozici právo namítat relativní neplatnost z důvodu existence podstatného omylu)). Je tedy nutné vždy posuzovat, zda uplatněná námitka relativní neplatnosti kupujícím sleduje legitimní cíl a zda je v souladu s principem poctivosti stanoveným v § 6 OZ či zda takové jednání není zneužitím práva ve smyslu § 8 OZ.
Nejvyšší soud uzavřel, že dovolání v této otázce není důvodné, neboť "kupující, který byl při uzavření kupní smlouvy uveden prodávajícím v omyl o rozhodující okolnosti spočívající ve sjednaných vlastnostech předmětu koupě a jemuž bylo následně poskytnuto vadné plnění (předmět koupě), může úspěšně namítat relativní neplatnost kupní smlouvy (§ 583 o. z.) bez ohledu na to, zda mu vznikla i práva z vadného plnění. Soud však vždy posoudí, zda okolnosti uplatnění námitky neplatnosti smlouvy nepředstavují zneužití práva (§ 8 o. z.) či porušení principu poctivosti (§ 6 o. z.) ".
K posouzení části šesté otázky položené žalobce v dovolání Nejvyšší soud uvedl následující. Podle § 2993, plnila-li strana, aniž by byl závazek platný, má právo na vrácení toho, co plnila. Z § 2999 odst. 1 OZ vyplývá primárně povinnost k vydání předmětu bezdůvodného obohacení, ovšem pokut to nebude možné, má ochuzený (žalovaná) právo na peněžitou náhradu ve výši ceny obvyklé. Podle Nejvyššího soudu odvolací soud nepostupoval správně, když odmítl zohlednit ve výši nároku žalované na vrácení toho, co plnila, i toto žalobkyní spotřebované doplňkové vybavení (které sice nemohlo být vydáno z důvodu jeho spotřebování, ovšem žalovaná měla právo na jeho peněžitou náhradu). Dovolání je v této otázce důvodné.