Nejvyšší soud České republiky se v rozsudku sp. zn. 26 Cdo 3259/2022, ze dne 22. 3. 2023 zabýval povahou dvouměsíční lhůta podle § 2290 o. z. k podání návrhu soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď z nájmu bytu oprávněná.
Podle právního názoru Nejvyššího soudu České republiky v rozsudku sp. zn. 26 Cdo 3259/2022, ze dne 22. 3. 2023 je dvouměsíční lhůta podle § 2290 o. z. k podání návrhu soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď z nájmu bytu oprávněná, lhůtou hmotněprávní prekluzivní, tedy lhůtou, k jejímuž zachování je nezbytné, aby žaloba nejpozději posledního dne lhůty došla soudu, a jejíž zmeškání nelze prominout.
Vzhledem k tomu, že v ustanovení § 2290 o. z. ani v ustanovení § 82 odst. 1 o. s. ř. není stanoveno, u kterého soudu má být žaloba podána, dochází k zahájení řízení o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu dnem podání žaloby i u místně, případně i věcně nepříslušného soudu. Domnívá-li se soud, u něhož byla žaloba podána, že k jejímu projednání z hledisek uvedených v ustanovení § 84 a násl. o. s. ř. není místně příslušný, má postupovat v zákoně pro tento případ stanoveným postupem (§ 105 o. s. ř.).