Nejvyšší soud České republiky ("Nejvyšší soud") se v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 2829/2021, ze dne 8. 12. 2021 vyjádřil k otázce vztahu dvou způsobů zániku závazku, a to započtení pohledávky a splnění dluhu.
V dané věci žalobci uplatňovali žalobou nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalovaného. Bezdůvodné obohacení vzniklo tím, že žalobce využíval nemovité věci ve spoluvlastnictví žalobce a žalovaných samostatně, tedy nad rámec svého podílu. Znaleckým dokazováním byla určena peněžitá náhrada odpovídající nájemnému za užívání srovnatelných nemovitostí v daném místě a čase. Tato částka byla odvolacím soudem snížena na základě započtení peněžité pohledávky žalovaného vůči žalobcům. Dále od peněžité náhrady určené znaleckým dokazováním byla odečtena částka, kterou žalovaný zaplatil na splnění pohledávky z bezdůvodného obohacení. Podle odvolacího soudu: „Uváděl-li žalovaný za řízení, že (před podáním žaloby) zaplatil na úhradu dluhu další částky, „pak svoji údajnou pohledávku řádně nezapočetl proti pohledávce žalobců“.“
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalovaného je opodstatněné. Žalovaný uvedl jako dovolací důvod nesprávné právní posouzení závěru odvolacího soudu týkajícího se potřeby kompenzačního úkonu (námitky započtení) k dalším částkám zaplacených na splnění vymáhaného nároku z bezdůvodného obohacení.
Podle Nejvyššího soudu splnění dluhu a započtení pohledávky jsou dva rozdílné způsoby zániku závazku, jejichž naplnění vyžaduje odlišné podmínky a není možné je zaměňovat. Pokud žalovaný plnil na pohledávku z bezdůvodného obohacení, v rozsahu zaplacené částky nárok na vydání bezdůvodného obohacení zaniká, a není nutné, aby byl učiněn jakýkoli projev vůle (právní jednání směřující k započtení).