Nejvyšší soud České republiky v usnesení sp. zn. 29 Cdo 1678/2020, ze dne 31. 5. 2022 posuzoval předpoklady převodu směnky na řad, zejména předání směnky nabyvateli.

Podle názoru Nejvyšší soudu se z jednoznačné dikce ustanovení § 1103 odst. 2 o. z. podává, že vlastnické právo k cennému papíru na řad se (stejně jako podle dřívější právní úpravy) převádí rubopisem a smlouvou k okamžiku jeho předání. Smlouva představuje právní důvod (titul) pro nabytí vlastnictví, rubopis a předání pak právní způsob (modus) nabytí vlastnického práva. Ani nový občanský zákoník přitom nevyžaduje, aby smlouva o převodu cenného papíru na řad byla uzavřena v písemné formě.

Úprava obsažená v ustanovení § 1103 odst. 2 o. z. je kogentní a nelze se od ní (s účinky vůči třetím osobám) odchýlit, nepřipouští-li tak zákon (srov. § 978 o. z.). Jelikož ustanovení § 1103 odst. 2 o. z. určuje, že vlastnické právo k cennému papíru na řad se převádí rubopisem a smlouvou k okamžiku jeho předání, přičemž žádnou výjimku – na rozdíl od předchozí úpravy obsažené v ustanovení § 17 odst. 1 zákona o cenných papírech – nepřipouští, není již po 1. lednu 2014 možné upravit otázku převodu cenného papíru odchylně (dohodnout, že k převodu cenného papíru nedochází jeho předáním nabyvateli, nýbrž k jinému smluvenému okamžiku).

Převod směnky indosamentem je hmotněprávním úkonem účastníka a žádné ustanovení občanského soudního řádu ani jiného právního předpisu jeho provedení v průběhu směnečného řízení nebrání. Směnku lze převádět rubopisem i v době, kdy je uložena u soudu.

Tradice věci (obecně) nemusí být vždy uskutečněna pouze fyzickým předáním a převzetím věci; právní panství nad věcí může nabyvatel věci získat i jiným způsobem, který (v souladu s vůlí smluvních stran směřující k převodu věci) nabyvateli umožní věc fakticky ovládat a mít možnost projevit vůli nakládat s věcí jako s vlastní.

V posuzované věci (oproti mínění soudů nižších stupňů) závěr o tom, že k předání sporné směnky nabyvateli nedošlo, bez dalšího neplyne. Jestliže převodu sporné směnky v budově soudu byla vskutku přítomna kromě žalobkyně také osoba oprávněná jednat za nabyvatelku, nebylo by možné rozumně uvažovat o tom, že v poměrech dané věci k předání sporné směnky nabyvatelce nedošlo. V situaci, kdy na jedné straně žalobkyně umístí na spornou směnku rubopis a zřetelně projeví vůli již nadále nebýt jejím majitelem (směnku nacházející se u soudu, u něhož probíhá dané řízení, převést na nabyvatelku) a na druhé straně nabyvatelka (osoba oprávněná za ni jednat) se dostaví k indosaci směnky společně se žalobkyní, přičemž jediným (navíc zřetelně projeveným) důvodem přítomnosti této osoby u prováděné indosace je to, aby se nabyvatelka stala novým vlastníkem předmětné směnky, nemůže závěr o předání směnky nabyvatelce zmařit jen to, že nedošlo k fyzickému předání směnky „z ruky do ruky“. Přímé fyzické (dle pojetí soudů nižších stupňů téměř „rituální“) předání směnečné listiny nabyvateli nejenže není (v situaci, kdy je směnka uložena u soudu) předpokladem pro to, aby nabyvatel mohl tuto listinu fakticky ovládat, ale nemá z hlediska účelu sledovaného v ustanovení § 1103 odst. 2 o. z. formulovaným požadavkem na předání (tradici) převáděného cenného papíru ani žádný smysl.

Nastavení soukromí

Soubory cookie používáme, abychom mohli přizpůsobit obsah konkrétním uživatelům a analyzovat návštěvnost našeho webu. Kliknutím na možnost „Povolit vše“ s tím souhlasíte. Předvolby můžete spravovat tlačítkem Nastavení soukromí. Svůj souhlas můžete kdykoli odvolat. Informace o cookies