Ústavní soud České republiky ("Ústavní soud") vyhověl nálezem sp. zn. III. ÚS 129/21, ze dne 2. srpna 2022 ústavní stížnosti, neboť rozsudkem krajského soudu a usnesením Nejvyššího soudu bylo porušeno ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel se u okresního soudu domáhal žalobou po městě Dvůr Králové nad Labem ("Žalovaný") zaplacení částky 2 000 000 Kč s příslušenstvím představující smluvní pokutu podle smlouvy o smlouvě budoucí o převodu nemovitých věcí ("Smlouva o smlouvě budoucí") ujednanou pro případ porušení povinnosti uzavřít realizační kupní smlouvy ("Kupní smlouva"). Kupní smlouva měla být uzavřena do 30 dnů od nabytí právní moci stavebního povolení k čistírně odpadních vod. Smluvní strany ve Smlouvě o smlouvě budoucí označily pozemky parcelním číslem a katastrálním územím a zároveň sjednaly, že předmětem Kupní smlouvy budou pouze pozemky, které budou dotčeny výstavbou čističky odpadních vod a budou přesně určeny po dokončení její výstavby. Ač došlo k nabytí právní moci tohoto stavebního povolení a opakovaným výzvám stěžovatele k uzavření Kupní smlouvy, nebyla Kupní smlouva uzavřena. I přes námitky Žalovaného ohledně neurčitosti vymezení pozemků jako předmětu budoucího převodu okresní soud shledal žalobu jako důvodnou.

Krajský soud na základě odvolání Žalovaného zrušil rozsudek okresního soudu a věc mu vrátil. Důvodem jeho postupu byla (údajná) nepřezkoumatelnost rozhodnutí okresního soudu, jelikož z rozsudku nevyplývalo, jaké pozemky měly být předmětem Kupní smlouvy.

Okresní soud opětovně uložil Žalovanému povinnost k zaplacení smluvní pokuty po provedení doplňujících důkazů ohledně vymezení předmětu Kupní smlouvy. Okresní soud zdůraznil, že se jedná o smlouvu o smlouvě budoucí, na základě které nebude učiněn vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, ale až na základě této smlouvy by měla být v budoucna uzavřena realizační kupní smlouva, přičemž i samotná Smlouva o smlouvě budoucí předpokládá další upřesnění vymezení pozemků, proto vymezení pozemků není neurčité. Okresní soud doplnil, že Žalovaný text Smlouvy o smlouvě budoucí měl považovat za určitý, neboť jej sám připravil a námitku neplatnosti před zahájením soudního sporu nikdy neuplatnil.

Krajský soud následně opět zdůraznil, že vymezení pozemků ve Smlouvě o smlouvě budoucí, nesplňuje požadavek určitosti, a jelikož platně nevznikl hlavní závazek, nemohl vzniknout ani nárok na zaplacení smluvní pokuty.

Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl jako nepřípustné.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. Podle Ústavního soudu krajský soud v projednávané věci postupoval svévolně a přepjatě formalisticky a v konečném důsledku porušil právo stěžovatele na soudní ochranu, kdy takové porušení nenapravil ani Nejvyšší soud, který nepřípustně dovolání stěžovala odmítl.

Přestože byl tento případ posuzován podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v aplikovatelném znění, který na rozdíl od zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, nestanovil, že na právní jednání je třeba hledět spíše jako na platné než jako na neplatné, takové východisko bylo i v případě dřívějšího zákona dovozeno judikaturou.

Smluvní strany ve Smlouvě o smlouvě budoucí označily pozemky parcelním číslem a katastrálním územím a v souladu se smluvní volností i autonomií vůle si sjednaly, že předmětem Kupní smlouvy budou ty pozemky, které budou dotčeny výstavbou čističky odpadních vod a budou přesně určeny po dokončení její výstavby, v důsledku čehož je stanovený předmět smlouvy určitý (resp. určitelný).

Podle Ústavního soudu s ohledem na výše uvedené a na to, že se jedná (pouze) o smlouvu o smlouvě budoucí a nikoli o kupní smlouvu, která bude sloužit jako podklad pro vkladové řízení, je projev vůle smluvních stran dostatečně určitý.

Rovněž i formalistické odmítnutí dovolání Nejvyšším soudem nelze považovat za ústavně souladné, neboť i Nejvyšší soud by se měl zabývat otázkou, zda nedošlo k porušení základních práv a svobod dovolatele.

Krajský soud se tedy dopustil přepjatého formalismu při výkladu právního jednání, kdy na smlouvu o smlouvě budoucí kladl tytéž požadavky jako na realizační kupní smlouvu, která slouží jako listina pro vkladové řízení, přičemž Nejvyšší soud tento zjevný exces ignoroval.

Nastavení soukromí

Soubory cookie používáme, abychom mohli přizpůsobit obsah konkrétním uživatelům a analyzovat návštěvnost našeho webu. Kliknutím na možnost „Povolit vše“ s tím souhlasíte. Předvolby můžete spravovat tlačítkem Nastavení soukromí. Svůj souhlas můžete kdykoli odvolat. Informace o cookies