Ústavní soud České republiky ("Ústavní soud") se v nálezu Pl. ÚS 39/18, ze dne 22. 3. 2022 věnoval návrhu skupiny 18 senátorek a senátorů ("Navrhovatelka"), kterým se domáhala zrušení ustanovení § 1 odst. 1 ve slovech " ,při získávání práv k pozemkům a stavbám potřebných pro uskutečnění uvedených staveb", § 2f a § 4a, včetně poznámky pod čarou č. 15 a přílohy zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákona), v platném znění ("Liniový zákon"), jelikož se domnívala, že bylo zasaženo do ústavně zaručeného práva podle Článku 11 (ochrana vlastnického práva) Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součástí ústavního pořádku České republiky, v platném znění ("LZPS"), práva podle Článku 36 (právo na spravedlivý proces) LZPS a podle Navrhovatelky lze také uvažovat o zásahu do práva podle Článku 12 (nedotknutelnost obydlí) LZPS a podle Článku 26 odst. 1 (ochrana podnikání) LZPS.
Ústavní soud neshledal návrh důvodným.
Podle Ústavního soudu napadené ustanovení § 1 odst. 1 Liniového zákona pouze popisuje rozsah právní úpravy, z hlediska ústavní konformity ustanovení § 1 odst. 1 Liniového zákona sdílí osud s ním přezkoumávaných ustanovení.
V souvislosti s ustanovením § 2f Liniového zákona Ústavní soud provedl test proporcionality (legitimní cíl, vhodnost, potřebnost, přiměřenost). Ustanovení upravuje provádění měření průzkumných prací v souvislosti s přípravou stavebních prací (nikoli samotné umístění a povolení stavby). Ústavní soud shledal jeho účel v podpoře urychlení a zkvalitnění přípravných prací, přičemž tyto přípravné práce představují významný aspekt při rozhodování o konkrétních záměrech (technická proveditelnost, nákladovost etc.). Urychlení realizace staveb dopravní infrastruktury lze považovat za důležitý veřejný zájem. Přípravné práce jsou sice jednou z fází celého procesu, ovšem bez nich není možné přistoupit k dalším krokům. Zlepšení právních podmínek a usnadnění podmínek přípravy staveb dopravní, vodní, energetické infrastruktury má podle Ústavního soudu legitimní účel (takové omezení vlastnického práva je v mezích Článku 4 odst. 2 až 4 LZPS). Kritéria vhodnosti a potřebnosti s ohledem na test proporcionality byla podle Ústavního soudu naplněna, jelikož oprávnění ke vstupu a vjezdu směřuje k co nejrychlejšímu provedení přípravných prací, a pokud má dojít k odbornému měření a zkoumání na cizích nemovitých věcech, bude téměř vždy zapotřebí přítomnost osoby rozdílné od vlastníka. Ustanovení § 2f je taktéž přiměřené a poskytuje dostatečné záruky omezení k provádění prací (personální omezení-pouze oprávnění investoři, účelové omezení-pouze při přípravě určité stavby, omezení rozsahu-pouze "měřící", "průzkumné" práce).
V souvislosti s napadeným ustanovením § 4a Liniového zákona se Ústavní soud věnoval vypořádání námitky Navrhovatelky týkající se protiústavního oddělení výroku o odnětí či omezení vlastnického práva a výroku o náhradě škody. Podle Ústavního soudu není "rozfázované rozhodnutí" (mezitímní rozhodnutí) porušením ústavní zásady vyvlastnění za přiměřenou náhradu s ohledem na zavedený mechanismus zálohové platby podle § 4a odst. 5 Liniového zákona (vždy by se měla vyvlastňovanému dostat náhrada v ekonomicky obhajitelné a přiměřené lhůtě, je stanovena lhůta 60 dnů k zaplacení zálohy). Oddělení výroků považuje Ústavní soud za legislativní opatření, které je v diskreci zákonodárce, pokud je naplněna zásada legality vyvlastnění a vyvlastňovanému jsou poskytnuty odpovídající procesní záruky.
Dále se Ústavní soud zabýval námitkou Navrhovatelky "porušení principu dělby moci v důsledku nedostatečných materiálních podmínek a personálního zabezpečení rozhodovací činnosti správních soudů ve spojitosti se zavedením zkrácených lhůt pro rozhodování o správních žalobách a kasačních stížnostech podle § 4a odst. 3 liniového zákona". Mezi touto námitkou a napadeným ustanovením § 4a Liniového zákona nespatřuje Ústavní soud žádnou ústavně relevantní skutečnost. Stanovení lhůt Ústavní soud nepovažuje za nepřiměřené ani za aspekt, který by přímo oslabil postavení vyvlastňovaných tak, že by jim znemožnil hájení svých práv v podobě soudního přezkumu zásahu do jejich vlastnického práva.
K námitce Navrhovatelky týkající se nedovoleného upuštění od dvojinstančnosti vyvlastňovacího řízení podle § 4a odst. 2 Liniového zákona Ústavní soud uvedl, že právo na odvolání na ústavní úrovni je zakotveno jen v oblasti trestního práva, proto pokud Liniový zákon stanoví řízení o mezitímním rozhodnutí pouze jednostupňové, není toto pravidlo samo o sobě protiústavní. Vyvlastňovaný má nadále možnost se obrátit na správní soud.
Ve vztahu k napadené příloze Liniového zákona Ústavní soud konstatoval, že zrušení přílohy k Liniovému zákonu by způsobilo jeho obecnost vztahující se k něčemu, co v realitě neexistuje. Ústavní soud dále uvedl, že je nepřijatelné, aby Ústavní soud hodnotil stavby a posuzoval jejich vhodnost a účelnost pro zařazení do přílohy Liniového zákona. Ústavní soud je součástí orgánů vykonávajících státní moc, ale nikoli orgánů územního či finančního plánování. Plánování není s ohledem na dělbu moci pouze úlohou exekutivy, ale též zákonodárství, ovšem "soudní moci je však vyhrazen jen přezkum právnosti plánovacích aktů v rozsahu určeném ústavním pořádkem či zákonem".